Článek
Ačkoliv drtivá většina Židů v Německu byla velmi znepokojena tím, jak moc nacistů sílí a s obavou hleděli do buducnosti především po roce 1933, kdy se stal kancléřem Adolf Hitler, stále naivně věřili, že budoucnost nebude tak hrozná, píše Focus.
Někteří ale rozpoznali nebezpečí, které jim hrozí. Jedním z nich byl Otto Frank. Rodina původně žila v Německu, po nástupu Adolfa Hitlera k moci se přestěhovala do Nizozemska. Ale ani tam nebyla v bezpečí, zvláště po anšlusu Rakouska. Otto Frank se proto rozhodl získat pro rodinu vízum do Spojených států.
„Jsem nucen hledat emigraci a jedinou zemí, kam bychom mohli jít, jsou Spojené státy,“ napsal v roce 1941 Frank svému příteli v USA Nathanu Strausovi. Právě jemu uvedl, že podal žádost na americkém konzulátu v Rotterdamu, kde byly ale všechny dokumenty v květnu 1940 zničeny během nacistického náletu.
Znovu se Otto Frank pokusil získat vízum v roce 1941, ale ani tentokrát to nevyšlo. Ztroskotala i snaha získat vízum na Kubu. Rodině nakonec nezbylo nic jiného, než se schovat v tajné skrýši kancelářské budovy.
Krátce předtím si Anne začala psát deník, který vedla až do srpna 1944, kdy byla rodina odhalena a odeslána do koncentračního tábora. Anne podlehla tyfu jen pár týdnů před koncem války. Přežil pouze otec, který následně deník připravil k vydání.