Článek
Podle dosud neoficiálních údajů získal 39 procent hlasů. Musumeci zahájil v 70. letech svou kariéru v řadách neofašistického Italského sociálního hnutí, poté přešel do pravicové Národní aliance, jež opustila dědictví režimu, a za tuto stranu působil po 15 let v Evropském parlamentu ve Štrasburku.
„Siciliáni měli volbu mezi minulostí a budoucností, mezi zkrachovanou politikou a nadějí. Zvolili to lepší,” prohlásil Berlusconi jako pokropený živou vodou.
Levice zdecimována
Na druhém místě skončil Giancarlo Cancelleri (40), kandidát Hnutí pěti hvězd, který získal okolo 35 procent hlasů. „Jsme morálním vítězem voleb,“ dal se slyšet zakladatel hnutí Beppe Grillo (69).
Rozhodování u uren totiž zvýraznilo další pronikavý trend – sílící odpor Italů vůči politickým stranám. Na Sicílii hlasovala o něco méně než polovina oprávněných voličů. „Znamená to, že Hnutí pěti hvězd se přesto nedaří získat úplně na svou stranu voliče znechucené čachry tradičních stran,“ komentoval politolog Angelo Panebianco. Levice zaplatila za svou tradiční řevnivost – kandidát vládní Demokratické strany si připsal jen 18 procent a krajní levice šest procent.
Ještě pronikavější debakl levice utržila v Ostii. Místní obecní rada byla rozpuštěna kvůli korupci a pronikajícímu vlivu mafie do této přímořské čtvrti Říma, kde žije 230 tisíc obyvatel.
Zato kandidátka Hnutí pěti hvězd Giuliana Di Pillová (54) triumfovala se ziskem zhruba 30 procent a kandidátka parlamentní pravice Monica Piccová (36) získala kolem 26 procent.
Neofašisté rozdávali balíky s potravinami
Skutečný šok však vyvolal úspěch extrémně pravicového a xenofobního hnutí Casa Pound. Dosáhlo na devět procent hlasů a ty při balotáži patrně podpoří parlamentární pravici. Úspěch Casa Pound patrně zaznamenalo i kvůli tomu, že členové hnutí během předvolební kampaně přinášeli krizí nejvíce postiženému obyvatelstvu balíky se základními potravinami.
K urnám si našla cestu pouhá třetina oprávněných voličů, a to je v Římě opravdu smutný rekord.
Casa Pound si vetklo do názvu jméno amerického básníka Ezry Pounda, který žil od 20. let minulého století v Itálii, podporoval fašistický režim a v rozhlasových vystoupeních naplno dával vědět o svém antisemitismu.
Demokratická strana přiznává porážku, hledají se viníci, ale především se zdá být jasné, že pokud se levý střed rychle nespojí, bude v jarních parlamentních volbách odsouzen k těžké porážce. Jenže – nevole a někdy nenávist vůči tajemníkovi demokratů Matteu Renzimu (42) je tak silná, že lídrem levého středu by asi neměl být on, nýbrž současný premiér Paolo Gentiloni (62). Otázka je, zda na tohle ctižádostivý Renzi přistoupí.