Článek
Podle Nataschy Kampuschové byly nejhorší první dny po únosu v roce 1998, kdy jí bylo deset let: "Bylo mi pořád špatně, nemohla jsem spát." Bála se totiž, že ve spánku neví, co se s ní děje, a tak záměrně nespala, i když se jí chtělo.
Výpověď také naznačila, že si únosce svou oběť záměrně vybral. Několikrát jsem ho viděla zdálky a myslelal jsem si, co tu ten člověk asi ztratil. Měla jsem divný pocit v břiše. Věděla jsem, že tu něco nesedí, že je mi strašně cizí," sdělila
O svém únosci prozradila: "V jídle byl velmi nenasytný." Vztah k únosci však byl dvojznačný. Natascha se podílela na úpravách domu únosce: "Spolu s ním jsem skoro celý dům zrenovovali." Kampuschová také sdělila, že se k ní stále choval jako k malé holčice. Čas od času pro mě dělal oslavy jako kdyby mi byly tři roky".
Ke spekulacím, že mohla utéci dříve, Kampuschová uvedla, že se bála vyjít na ulici, kde nebyla deset let, a měla také strach, že by ji mohlo přejet auto.
Soudní psychiatr Reinhard Haller osvětlil osobnost únosce Wolfganga Priklopila a důvod, proč spáchal sebevraždu: "Ztratil nejmilovanějšího člověka, náplň svého života." Podle něj nebyl útěk Kampuschové náhodným aktem. Soudí, že to byla cílevědomá volba od Nataschy Kampuschové jako od oběti únosu.
Přestože původně nechtěla žít se svou matkou Brigittou Sirnyovou, kamera ji zachytila v kruhu rodiny.