Článek
Stejně jako nedávný komentář Timofeje Sergejceva, který na Západě vzbudil odpor a znechucení, i text od Nikiforovové je plný popisů zločinů údajného ukrajinského nacismu a klišovitých srovnávání, jak je život Rusku hodnotnější a lepší, protože tam není všechno jen o leasingu a upisování akcií, nýbrž o lásce k lidem.
Přitom sama píše, že tuto ideu lásky přinášejí střely s plochou dráhou Kalibr a balistické rakety Iskander – přesně v duchu komunistického hesla „boje za mír“. Zvlášť křiklavě to vypadá v kombinaci se závěrečnými slovy vysvětlujícími, co je podstatou ruské ideologie: „Touto myšlenkou je láska k lidem.“
Občas se objevují stížnosti...
Výplod působící jak z doby budování socialismu však začíná slovy: „Čas od času se objevují stížnosti na operaci k osvobození Ukrajiny – co se děje a jaký to má vyšší význam? Denacifikujeme oblast, ale jaký obraz světa tam přinášíme?“
Nikiforovová, která před pár lety obhajovala větší využívání práce vězňů a přínos gulagu, samozřejmě na tyto otázky věcně neodpovídá. Uchyluje se ke klišé, že se na Ukrajinu vrátil nacismus a je potřeba ho vykořenit.
Úvod materiálu však ukazuje, že se v Rusku objevuje nespokojenost s invazí a pochybnosti o jejích cílech, které nutně rostou s každým dalším obrázkem zničených domů na sídlištích. A ta nespokojenost je zřejmě tak veliká, že kvůli ní vznikl tento bizarní výplod, ve kterém má autorka pravdu pouze tehdy, když popisuje rozšířenou korupci na Ukrajině a drahou lékařskou péči.
Původně se říkalo, že Rusko přišlo Ukrajinu osvobodit od nacistické vlády, jenomže se ukázalo, že Ukrajinci ruské vojáky nevítají, ale naopak se jim tvrdě brání. A články, jako byl ten Sergejcevův o tom, že je proto potřeba zničit Ukrajinu a proměnit ji v převýchovný tábor, zřejmě nepůsobí jako vhodné posílení podpory „speciální vojenské operaci“, natož aby přivedl Ukrajince ke změně pohledu.
To asi neudělá ani článek Nikiforové, byť se obrací na „milé Ukrajince“, když jim říká, že Rusové nemají nacismus a to je posiluje.
A také tvrdí, že operace probíhá hladce. „Kalibry létaly, výsadkáři přistávali, armáda fungovala jako hodinky,“ píše. Navzdory tomu se ruské jednotky nakonec stáhly od Kyjeva, aniž by svrhly vládu.
V bojích navíc umírali i ruští vojáci, a bude jich více než přiznaných patnáct set. Na smrt svých synů je každá země velmi citlivá a posilují odpor k válce.