Putinovi se rýsuje vyzyvatel. Naděždin ohlásil sto tisíc podpisů, stojí se na něj fronty

Podle ruskojazyčného listu Meduza Naděždin coby kandidát politické strany Graždanskaja iniciativa, který se otevřeně staví proti válce na Ukrajině, získal dosud celkem 101 607 podpisů ze 75 ruských regionů. Podmínkou registrace je sto tisíc hlasů z více než poloviny ruských regionů.

„Máme 101 tisíc podpisů, ale ty nejsou ideální. Ústřední volební komisi bude potřeba předložit 105 tisíc ideálních podpisů, takových, které nelze zpochybnit. Právě proto potřebujeme co nejvíc hlasů. Nyní stanovujeme nový cíl, 150 tisíc,“ praví se na telegramovém kanálu potenciálního kandidáta.

O víkendu se před registračními místy Naděždinova štábu tvořily dlouhé kolony podporovatelů, informovala ruskojazyčná BBC. Na mnoha místech se je úřady snažily vystrnadit, jako například z obchodního střediska Krasnyj kit ve městě Mytišči. Fronty prý překážely v přístupu k prodejnám rychlého občerstvení Vkusno i točka a Rostiks.

Podle ruských nezávislých politologů je zájem o Naděždina fenomenální. „Spíš jde o obří poptávku po protiputinských a protiválečných pozicích, lidé chtějí, aby se do politiky vrátila normalita,“ okomentoval zájem o Naděždina v Rádiu Svoboda politolog Abbas Galljamov.

Mnoho lidí se k rodákovi z uzbeckého Taškentu upíná poté, co úřady odmítly v prosinci připustit k volbám nezávislou kandidátku, právničku a novinářku Jekatěrinu Duncovovou, která se hlásila k demokracii a chtěla mír.

Šedesátiletý Naděždin (jehož příjmení je odvozeno od ruského slova naděžda, česky naděje) se pohybuje ve státním aparátu už třicet let, takže úplně nepopsaný list není. Od dětství žije v ruské Moskevské oblasti, kde také zahájil svou politickou kariéru. V roce 1995 neúspěšně kandidoval do Státní dumy, dolní komory ruského parlamentu, od roku 1999 působí ve straně Svaz pravicových sil. Vedl katedru práva na Moskevském fyzikálně-technickém institutu.

Zviditelnil se v minulosti několikrát – v roce 2000 chtěl reformovat ruské regiony, o rok později navrhl vlastní text ruské hymny, uvádí web ura.ru. Působil po boku zavražděného opozičního politika Borise Němcova i pozdějšího zástupce šéfa kremelské administrativy Sergeje Kirijenka. První dvě dekády tohoto století se pohyboval v pravicovém spektru ruské politiky a pokračoval v akademické kariéře.

Bývá také občasným hostem v televizním debatním pořadu Mesto vstreči (Místo setkání), kde je mu dovoleno prezentovat názory jdoucí proti hlavnímu proudu kremelské propagandy. Ruské vojenské angažmá na Ukrajině nazval „avantýrou“, kterou je třeba ukončit, nebo upozorňoval na absurditu ruské rozpínavosti ironickým prohlášením, že i američtí indiáni jsou vlastně Rusové.

Rozhodnutí kandidovat v prezidentských volbách oznámil na sklonku loňského roku. Vyvolal tak rozpory mezi ruskou opozicí, která jeho volební angažmá hodnotila skepticky. Ruská média na podzim psala, že Kreml zvažuje, zda do voleb nevyslat Putinova liberálního „sparring partnera“ (soupeře pro tréninkové utkání – pozn. red.), a panuje nejistota, zda jím není právě Naděždin.

Nicméně mnozí ruští opoziční představitelé mu již vyjádřili podporu, což označují za legální formu protestu proti válce na Ukrajině.