Putin se jako člen KGB podílel na vyšetřování protisovětského graffiti

Putinovo jméno se vyskytuje v protokolu z domovní prohlídky u umělce Olega Volkova, který se zachoval v Muzeu politické historie. Jako první si toho všiml petrohradský historik Konstantin Šolmov, který snímek protokolu zveřejnil na sociálních sítích.

Nápis o ukřižování svobody a nespoutané duši se objevil na jedné z bašt pevnosti 3. srpna 1976 ráno, namalovali jej sovětští umělci Julij Rybakov a Oleg Volkov, kteří se o několik měsíců dříve marně pokoušeli v pevnosti zorganizovat výstavu svých děl. Nápis malovali 15 minut bílou barvou, každé písmeno bylo vysoké 1,2 metru, a tak byl nápis dobře vidět.

Tajní policisté, kteří měli nápis smazat, museli připlout k pevnosti v nafukovacích člunech, protože hladina Něvy stoupla a na místo se nedalo dojít suchou nohou. „Čekisté“, jak se příslušníkům tajné služby přezdívá od sovětských dob, nejprve museli připlout a pak se brodit v holínkách. Písmena zkusili zakrýt víky od rakví z blízkého pohřebnictví v pevnosti, ale tím upoutali k nápisu ještě větší pozornost, poznamenal server.

Dílo Rybakova a Volkova se od jiných sovětských graffiti lišilo „rozměrem, poetičností a přesnou trefou do historického a literárního kontextu“, napsal svého času rakouský novinář Herwig Höller. Vzhledem k tomu, že nápis s výrazy svoboda a okovy umístili na bývalou věznici, lze jej interpretovat i jako narážku na báseň, kterou Alexandr Puškin věnoval petrohradským vzbouřencům proti carské moci poslaným do vyhnanství na Sibiři. Autor předpovídá, že těžké okovy jednou spadnou a svoboda uvítá vyhnance radostně u vchodu.

Putin se podle zmíněného protokolu asi měsíc po namalování nápisu, 7. září 1976, spolu s dalšími příslušníky KGB zúčastnil domovní prohlídky u Volkova. Toho spolu s Rybakovem obvinili z výtržnictví a poškozování státního majetku, historických památníků a architektury. Rybakova odsoudili na šest let do vězeňského tábora, Volkova na sedm.

Skoro o 40 let později, v srpnu 2016, se inkriminovaný nápis znovu objevil v Petrohradu, na jednom z nábřeží. Tentokrát šlo o dílo umělce z Jekatěrinburgu. „Mohu jen říci, že (nápis) neztratil aktuálnost,“ řekl tehdy Rybakov s tím, že se autorovi klaní.