Článek
Příznivě zatím ovšem vyznívají pro Macrona nejnovější data z domácí ekonomiky. Nezaměstnanost ve druhém kvartále klesla na 9,5 procenta, což je pořád vysoko, ale už mimo dvoucifernou zónu, z níž země několik let nedokázala vybřednout.
Slibně se jeví i konjunktura – po loňském růstu 1,1 procenta by měl letos hrubý domácí produkt zbytnět o dalších 1,6 procenta, nejvíce od roku 2011.
Spokojena je jen třetina Francouzů
Jako bývalý investiční bankéř Macron ale dobře ví, že tahle povzbudivá čísla si nemůže přisvojovat. Snaží se ale využít příznivějšího hospodářského klimatu k reformám, které v předvolebním boji nasliboval a jež francouzská ekonomika, sešněrovaná řadou byrokratických pravidel, nutně potřebuje, aby se mohla ještě více rozhýbat a využít svůj potenciál.
A tady přicházejí první šrámy na pečlivě pěstovaném image svižného politika, jenž sliboval, že skoncuje se starými pořádky, vytvářenými dlouhá desetiletí, kdy se u moci střídaly dvě tradiční velké strany. Sociologická agentura Ifop zjistila, že s Macronem je nyní spokojeno jen 36 procent Francouzů, což je o deset procent méně než u jeho předchůdce Françoise Hollanda ve stejném období po nástupu do funkce. Holande ovšem ke konci svého vládnutí trhal rekordy v neoblíbenosti.
Nepopularita centristy Macrona je zjevně plodem miliardových škrtů, kterými chce dodržet unijní limity pro deficit veřejných financí.
Horký podzim na obzoru
Nepotěšil zejména armádu, jejíž náčelník generálního štábu Pierre de Villiers úspory kritizoval. Když mu Macron vzkázal, „já jsem tady šéf“, generál odstoupil. Na popularitě Macronovi nepřidalo ani uvolnění pracovního zákonodárství, které už projednal parlament a jež chce prezident od září prosazovat s pomocí vládních dekretů. Odbory výrazně zpozorněly a mnohé nasvědčuje tomu, že Francii čeká horký podzim.
Na řadě jsou totiž další „řezy“, například změny v pojištění nezaměstnanosti nebo reforma penzijního systému. Premiér Édouard Philippe tlumí kritiku příslibem nižších daní, ty se ale chystají až na příští rok. Experti navíc očekávají, že největší úlevy přinese opatření deseti procentům nejbohatších Francouzů.
Otupit hrany se snaží i sám prezident tím, že si dává záležet na „uměleckém dojmu“ svého počínání. Že je v tomto oboru velmi zručný, prokázal Macron jako někdejší člen divadelního kroužku na lyceu už v den svého volebního vítězství. Ten večer přicházel pozdravit své příznivce podle pečlivě nalinkovaného scénáře – a za „pódium“ a kulisu si vybral slavný Louvre.
Také při úřadování sází Macron více na působivé obrázky než na mluvené slovo. „Nechce být komentátorem komentátorů,“ potvrdil jeho mluvčí Christophe Castaner. Interview poskytuje Macron minimálně a nepořádá ani schůzky s novináři, jak to bylo běžné za jeho předchůdce Hollanda.
Namísto toho přijal svůj ruský protějšek Vladimira Putina ve Versailles, s americkým prezidentem Donaldem Trumpem povečeřel v restauraci na Eiffelově věži, z vrtulníku se po laně nechal spustit na atomovou ponorku a základnu vojenského letectva navštívil v elegantní uniformě.
„Přehnaná komunikace“
Pro opozici je ovšem vítaným terčwm. „Jeho bilance je velmi slabá. Sto dní přehnané komunikace a velmi málo konkrétních opatření,“ spílá Macronovi prominentní poslanec konzervativních republikánů Éric Ciotti. Castaner ale svého šéfa hájí. „První tři měsíce (Macronova vládnutí) vytvořily základy pro hlubokou rekonstrukci naší země,“ prohlásil.
Anketa institutu Ifop v každém případě potvrdila, že okruh skalních stoupenců Macrona je omezený. V prvním kole prezidentských voleb jej podpořila ani ne pětina ze všech oprávněných voličů. Ve druhém kole pro něj mnozí hlasovali spíše proto, aby dali teprve 39letému politikovi šanci, nebo chtěli zabránit, aby se hlavou státu stala šéfka krajně pravicové Národní fronty Marine Le Penová.