Protivzdušná obrana východu Evropy je v zoufalém stavu

Podle osob obeznámených s tajnými obrannými plány z loňského roku jsou státy NATO schopné v případě velkého ruského útoku na Evropu poskytnout méně než pět procent kapacit potřebných pro protivzdušnou obranu členských zemí ve střední a východní Evropě.

Vysoký představitel NATO listu The Financial Times řekl, že schopnost se bránit proti raketovým a vzdušným útokům je „hlavní složkou plánu na obranu východní Evropy před invazí“. Otevřeně přiznal: „Právě nyní ji nemáme.“ Další představitel NATO dodal „(PVO) je jednou z největších děr, kterou máme. Nemůžeme to popírat.“

Britská vláda v loňském hodnocení uvedla, že „výzva chránit před útokem je nejakutnější za více než 30 let“.

V dopise zaslaném předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové premiéři Polska a Řecka Donald Tusk a Kyriakos Mitsotakis popsali stávající stav protivzdušné obrany za „největší slabinu naší bezpečnosti“. Dodali, že válka na Ukrajině přinesla „lekce, které nelze dál ignorovat“.

Situace Polska je přitom relativně dobrá, uvedla agentura Reuters. USA už v roce 2023 schválily prodej systému Patriot do země s 48 odpalovacími stanicemi a 644 raketami verze PAC 3 i systém koordinace PVO IBCS, který by umožnil kombinovat Patrioty s polskými systémy PVO středního dosahu Wisla a krátkého Narev.

Vážnost situace je vidět po ruském útoku na Ukrajinu. Pokračující ostřelování velkých ukrajinských měst a energetických zařízení balistickými raketami, střelami s plochou dráhou letu a drony ukázalo potřebu vyspělých systémů protivzdušné obrany, která je schopna ochránit velká města a klíčovou infrastrukturu. Kyjev po Západu neustále požaduje dodávky dalších systémů PVO i raket do nich, které mu docházejí, ovšem dostává jen zlomek toho, co potřebuje. Západ totiž nemá dost systémů protivzdušné obrany na vlastní ochranu.

Problémem jsou malé zásoby drahých raket i systémů PVO, které se navíc vyrábějí pomalu. Představitel NATO uvedl, že schopnosti PVO a obranné plány jsou tajné, přesto přiznal, že „zásoby (prostředků PVO) klesly“. Zdůraznil přitom, že protiletecká a protiraketová obrana mají „nejvyšší priority“.

„Nové obranné plány NATO výrazně zvyšují požadavky na vzdušnou a protiraketovou obranu, co se týká množství a připravenosti,“ dodal pro list a zmínil že členské země už investují do nových kapacit PVO a také nakupují proudová letadla.

To dělá i Česká republika, která objednala 24 letadel F-35. Ta však budou plně bojeschopná až v roce 2035, někteří evropští vůdci a vojenští představitelé přitom varovali, že by Rusko mohlo mít už koncem dekády dostatečnou sílu pro útok na Evropu.

Česká republika navíc nemá žádné systémy PVO dlouhého dosahu a žádné antirakety.

Potíže však mají i další země. Britské systémy země-vzduch Sky Sabre mají dosah jen 40 km. Šest torpédoborců Královského námořnictva typu 45 je sice vyzbrojeno protiraketovými systémy, jenomže samotné lodě mají řadu chyb. „Schopnosti britské protivzdušné obrany jsou zcela nedostatečné,“ uvedl pro Financial Times Jake Watling z londýnského institutu RUSI.

Situaci zhoršují ještě útoky drony na velkou vzdálenost. „Dálkové údery už nejsou jen schopností supervelmocí,“ cituje list západního vojenského představitele. Drony se sice sestřelují snáze, jsou však často levnější než prostředky, které se proti nim používají.

Situace komplikují spory mezi evropskými zeměmi, které se více než o samotnou obranu starají o to, aby jejich obranný průmysl nepřišel o zakázky. Francie například kritizuje německou iniciativu Sky Shield, do níž se zapojilo 14 evropských zemí včetně ČR, jejímž cílem je vyvinout společný systém využívající americkou a izraelskou technologii. Paříž přišla s konkurenční iniciativou, která by využila francouzský systém Mistral, uvedla agentura Reuters.