Proč je Belgie oblíbenou zemí teroristů?

„Poohlížejí se po místech, kde by se mohli snáze skrýt před svými protivníky,” řekl Edwin Bakker, ředitel Střediska pro výzkum terorismu a protiteroristického boje na univerzitě v Leidenu.

V zemi byly donedávna snadno dostupné zbraně. Efektivitu policie komplikují nejen její nízké stavy, ale také správní roztříštěnost země na extrémně malé celky, což ztěžuje kooperaci jednotek i práci soudů. Vše dále komplikuje dvojjazyčnost země, kdy se na severu mluví vlámsky a na jihu francouzsky. A pak další problém známý i z dalších zemí – imigranty z arabských zemí se nedaří integrovat a končí na dně společnosti.

Až do roku 2006 měla Belgie v porovnání se zbytkem Evropy velmi liberální zákony o zbraních. Do belgického podsvětí se navíc dostala řada zbraní používaných v 90. letech během válek na Balkáně. ”V Bruselu je poměrně jednoduché dostat se k těžkým zbraním,” říká Brice De Ruyver, profesor kriminologie z univerzity v Gentu, který v letech 2000 až 2008 působil jako poradce belgického premiéra pro otázky bezpečnosti. Postih ilegálního obchodu se zbraněmi se podle něj příliš dlouho zanedbával.

Na místní ministerstvo spravedlnosti navíc těžce dopadla úsporná opatření, která ho zanechala neschopné účinně zasáhnout u kořenů problému. Výzvy k navýšení početních stavů soudců a policistů zaznívají v Belgii už léta. Změny jsou ale pomalé a to kvůli sporům jednotlivých politických táborů i úsporným opatřením. Kvůli roztříštěné komunální správě v Bruselu i celého belgického soudního systému vznikají často při řešení bezpečnostních problémů spory o věcnou i územní příslušnost.

Brusel je jednou z 19 obcí Bruselského regionu a má šest policejních obvodů, což podle AP dlouhodobě narušuje fungování města. Belgická metropole má přitom jen o něco málo více než milión obyvatel. Například americký New York má na 8,4 miliónu obyvatel pět částí a je jediným policejním obvodem.

Řada obcí bruselského regionu byla v minulosti baštou socialistů nebo liberálů a nechtěla být pohlcena ústřední správou Bruselu. Navzdory úsilí, které vedlo ke snížení počtu policejních obvodů z 19 na šest, považují mnozí v době, kdy je třeba jednotně bojovat proti extremismu, současný stav za anachronismus.

„Talent a lidská síla je v obvodech nerovnoměrně rozložená,„ říká De Ruyver. „Chybí hlavně tam, kde je potřebujeme nejvíc, zvlášť v Molenbeeku,” dodává.

Jak Belgičan Abdelhamid Abaaoud, který je považován za strůjce atentátů v Paříži, tak stále nedopadený Francouz Salah Abdeslam vyrůstali v chudé čtvrti Molenbeek a jejich rodinné domy stojí jen pár kroků od místní policejní stanice.

„Část populace žije na okraji společnosti a nemá kontakt se zbytkem obyvatelstva,„ říká starostka Molenbeeku Françoise Schepmansová. „Dopustili jsme to,” přiznává.

Vliv radikálních kazatelů sílil hlavně kvůli neúspěšné integraci více než 650 000 belgických muslimů, píše AP.

Extremistická ideologie mohla v Bruselu vzkvétat mimo jiné kvůli nezájmu policie. Vůdce islamistické radikální skupiny Sharia4Belgium (Šaría pro Belgii) řídil po léta jednu z nejmocnějších evropských organizací, které rekrutují bojovníky do Sýrie. Za vedení teroristické skupiny byl na 12 let do vězení ale odsouzen až letos.

Vše komplikuje rozdělení země na Vlámy i Valony. Oba regiony požívají značnou míru autonomie, která je považována za jedinou možnost, jak udržet dvojjazyčnou zemi pohromadě. Snaha nerozzlobit svého partnera z druhé části země ale často vede k naprosto neúčinnému rozhodování. „Je to noční můra,” popisuje Bakker jazykové bariéry mezi státními úřady, které mají na starosti bezpečnost a justici.