Zdálo se, že skončil. Teď Fico opět počítá s křeslem premiéra

Novou vládní koalici by podle aktuálních průzkumů mohl Fico vytvořit se stranou Hlas-sociální demokracie Petra Pellegriniho a Slovenskou národní stranou Andreje Danka. To by ale podle výsledků průzkumů k většině v parlamentu nestačilo.

Jmenované strany by ještě potřebovaly hlasy hnutí Republika, které by ovšem ve vládě nebylo. Otevřený vstup Republiky do kabinetu by narazil na Pellegriniho odpor.

Prezidentka Zuzana Čaputová už oznámila, že pověření k sestavení vlády dostane vítěz voleb.

Poslední průzkum Medianu pro RTVS přisoudil Ficovu hnutí podporu 19,8 procenta před hnutím Progresivní Slovensko (19,3 procenta) Michala Šimečky. Hlas by volilo 11,9 procenta lidí, Republiku 8 a KDH 7,7 procenta.

Uspěla by i strana SaS se ziskem 7,4 procenta. Rozdíly jsou nicméně vzhledem ke statistické chybě minimální a jeden z posledních průzkumů dal šanci na vítězství Progesivnímu Slovensku (PS).

Tato liberální proevropská strana by situaci při sestavování vlády měla komplikovanější než Fico. Musela by spoléhat na to, že menší strany jako SaS či KDH se do parlamentu dostanou a budou mít dost mandátů. Proto Slováci předpokládají, že v premiérském křesle usedne opět Fico.

V posledních týdnech předvolební kampaně vystupuje Fico rázně také proti ilegální migraci a žádá přísnější kontrolu na slovensko-maďarské hranici. Podle sociologa Martina Slosiarika Ficův radikálnější postoj dokázal oslovit levicově-nacionální voliče. Po nestabilitě a chaosu posledních let se totiž část Slováků upíná k silnému vůdci, který podle nich přinese zkušenost, stabilitu, pořádek a sociální jistoty. Fico získal na svou stranu některé voliče Hlasu a také část voličů hnutí Republika a Lidové strany Naše Slovensko Mariana Kotleby.

Fico poprvé stanul v čele kabinetu po vítězných volbách v roce 2006, kdy Směr vytvořil koalici se Slovenskou národní stranou Jána Sloty a Lidovou stranou HZDS Vladimíra Mečiara. V roce 2012 získala strana Směr 44,41 procenta hlasů a mohla sestavit zatím jedinou jednobarevnou vládu v novodobé historii Slovenska.

Předseda Směru povzbuzený tímto výsledkem kandidoval v roce 2014 na prezidenta, ale ve druhém kole přímé volby prohrál s Andrejem Kiskou dvacetiprocentním rozdílem. V roce 2016 však Směr opět zvítězil v parlamentních volbách a Fico se stal potřetí předsedou vlády.

Z funkce odstoupil v roce 2018 po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Volby v roce 2020 vyhrálo hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti Igora Matoviče a Směr skončil v opozici. Ve stejném roce Fica opustila skupina kolem Pellegriniho, která založila stranu Hlas. Preference Směru klesly na necelých devět procent a zdálo se, že Ficova hvězdná politická kariéra postupně končí.

K návratu trojnásobného premiéra na politické výsluní pomohla pandemie a chaotické vládnutí Igora Matoviče ze strany OLaNO, která vyhrála předešlé volby.

Fico zmatků využil a postavil se do čela odpůrců očkování, organizoval protesty společně s extremisty a jeho hlavním cílem se postupně stala prezidentka Zuzana Čaputová. Členové Směru s oblibou označují hlavu státu za „americkou agentku“ a „Sorosovo dítě“ (George Soros – americký miliardář pozn. redakce).

V průzkumech dlouho vedl Hlas Petera Pellegriniho, Fico ho ale posléze začal válcovat a dostal se do čela. Přispěla k tomu pak i jeho rétorika na téma války na Ukrajině a migrace.

Po útoku Ruska na Ukrajinu se opakovaně vyjádřil proti vojenské pomoci Kyjevu a kritizoval protiruské sankce Evropské unie. „Jsme proti dalšímu vyzbrojování Ukrajiny, protože prodlužování konfliktu vede pouze ke zbytečným obrovským ztrátám na lidských životech bez jakéhokoli posunu v řešení konfliktu,“ uvedl a vyzval k okamžitému zastavení bojů a jednání o míru.

Případné členství Ukrajiny v Severoatlantické alianci považuje Fico za rizikový faktor pro celosvětový mír.