Článek
"V dobách mého domácího věznění mi připadalo, že už nejsem součástí skutečného světa. Udělení Nobelovy ceny za mír ze mě zase udělalo skutečnou osobu," zavzpomínala Su Ťij. "A co je důležitějšího, Nobelova cena přitáhla pozornost světa k boji za lidská práva a demokracii v Barmě. Nebyli jsme zapomenuti."
Když ji vítal předseda norského Nobelova výboru Thorbjorn Jagland, řekl: „Drahá Do Aun Schan Su Ťij, velmi dlouho jsme na vás čekali. Dobře jsme si ale vědomi, že vaše čekání bylo nekonečnou zkouškou pro vás a mělo úplně jiný charakter než to naše.“ Pak dodal: „Ve své izolaci jste se stala morálním hlasem celého světa.“
Nositelka Nobelovy ceny míru Su Ťij při projevu
Řeč pronesla disidentka s 21letým zpožděním, protože strávila patnáct let v domácím vězení, takže si cenu nemohla jet. Nemohla ani v roce 1999 být se svým britským manželem Michaelem Arisem, když umíral. Navíc se bála, že by ji nemuseli pustit domů.
Situace v Barmě se začala měnit až loni, když předala junta moc do rukou civilní vlády. Su Ťij byla v roce 2010 propuštěna na svobodu a v letošních doplňovacích volbách se dostala do parlamentu. V Evropě je poprvé po 24 letech.
Disidentka ale v projevu upozornila, že v Barmě jsou dál zavřeni vězni svědomí. Dodala, že dokud nebudou propuštěni, nebude moci být Barma označena za demokratickou zemi. "Panuje obava, že v situaci, kdy byli nejznámější disidenti propuštěni, na ostatní se zapomene. Mějte na paměti často opakovanou pravdu, že byť i jediný vězeň svědomí je zločinem," prohlásila za bouřlivého aplausu.
Varovala před zaslepeností a přeceňováním posledního vývoje v zemi:"Vyzývám-li k opatrnému optimismu, pak to není proto, že bych neměla důvěru v budoucnost. Nechci jen nabádat ke slepé důvěřivosti. Bez víry v budoucnost, bez přesvědčení, že demokratické hodnoty a základní lidská práva jsou pro moji zemi nejen nezbytná, ale i možná, bez toho by naše hnutí nepřežilo ta zničující léta."