Článek
„Věděla jsem, že bych to neměla dělat, ale netušila jsem, že to může mít takové následky. Vědí, že jsem to udělala z lásky. Nejvíc mi na tom vadí to, že mě dávají do stejného pytle jako lidi profitující z utrpení migrantů,“ svěřila Huretová agentuře Reuters.
Když se Huretová s mužem jménem Muchtár, jenž si nepřál zveřejnit své příjmení, loučila, byli oba přesvědčeni, že už se neuvidí. „Řekla jsem mu sbohem, ne na viděnou,“ vzpomíná. Jejich citové pouto je ale silné a pár se tak vídá i dál.
Zesnulý manžel Beatrice Huretové býval policistou. Také on podporoval Národní frontu a byl odpůrcem migrace.
Osudové svezení
Krajněpravicové názory Huretové vzaly za své v březnu loňského roku, když nabídla svezení do uprchlického tábora zvaného Džungle několika mladíkům. Podmínky v táboře Francouzku tak šokovaly, že se rozhodla podpořit kampaň za jejich zlepšení.
Do Džungle se také opakovaně vracela a setkávala se tam také s Muchtárem. Ten si tam spolu s dalšími migranty na protest zašil ústa. „Vyměnili jsme si pohledy a něco mezi námi přeskočilo. Prostě přeskočilo,“ vybavuje si Huretová.
Později si Muchtára, který byl učitelem jazyka farsí, nastěhovala do domu a prostřednictvím internetového překladače se s ním snažila komunikovat. A zatímco Muchtár teď čeká na vyřízení žádosti o azyl ve Spojením království, Huretová stanula před soudem. Ten ji však v úterý podle agentury AFP zprostil viny.
O jejím příběhu už vyšla kniha, která nese název Má láska Calais.