Článek
Sedmadvacetiletý Muhammad Dalíl, který v Německu neuspěl s žádostí o azyl a měl se vrátit do Bulharska, ve videu zveřejněném Islámským státem říká: „Tuto operaci provedu s výbušným zařízením, ale příště to budou bomby. Německému lidu vzkazuje: Zabíjí vás kroky vašeho vedení. Islámský stát tuto válku nezačal“. Později dodává, že spojenecká letadla v Sýrii a Iráku při náletech nerozlišují, zda zasáhnou muže, ženy nebo děti.
Německá média spekulují, jak si mohl Dalíl výbušninu vyrobit. Některé zprávy naznačují, že to uměl, protože v Sýrii ve firmě svého otce vyrábějící mýdlo pracoval s chemikáliemi.
Islámský stát Dalíla označil za svého vojáka a uvedl, že šlo o mučednickou operaci. Dalíl se snažil dostat na hudební festival na náměstí v Ansbachu a zasáhnout tak mnohem větší počet lidí. Na místo, kde bylo okolo 2500 lidí, však nebyl ochrankou vpuštěn, protože neměl vstupenku. Vydal se tedy k blízké vinárně, kde odpálil nálož, kterou měl v batohu. K výbušnině přidal kovové štěpiny, aby způsobil co největší krveprolití. Atentátník byl na místě mrtvý.
Policie později na ubytovně, kde bydlel, našla další chemikálie a materiál k výrobě výbušnin. V jeho mobilu také odhalili video, na němž přísahal věrnost Islámskému státu. Experti stále zkoumají teroristům osobní počítač.
Přiznával, že potkal členy Al-Káidy
Dalíl podle upřesněných informací imigračním úředníkům tvrdil, že ho v Sýrii opakovaně věznili. Poprvé to bylo proto, že zveřejnil videa z demonstrací proti vládě prezidenta Bašára Asada. Jeho žena a dítě byly údajně zabity během bombardování Aleppa (Halabu) vládními silami. On jediný nálet přežil se šrapnelem v koleni a v červenci 2013 byl kvůli léčbě evakuován do Turecka. Později byl propašován do Bulharska. Odtud o rok později letěl do Vídně a vydal se do Mnichova. O Islámském státu nemluvil, přiznal však, že ve vězení přišel do kontaktu s členy organizace Al-Káida.
Německé úřady mu azyl neudělily, jeho vyhoštění do Bulharska ale bylo odloženo kvůli jeho psychickému stavu poté, co se Dalíl dvakrát pokusil o sebevraždu. Druhé nařízení k opuštění země bylo vydáno 15. července, Dalíl měl odejít do 30 dnů.
Dalílův útok byl čtvrtým útokem v Německu za několik málo dní.