Článek
Knihu napsali dva britští novináři Allan Hall a Michael Leidig. "Autoři nás nikdy nekontaktovali, nemluvě o žádosti o svolení," řekl mediální poradce osmnáctileté Rakušanky Stefan Bachleitner v deníku Österreich.
Právníci Kampuschové varovali nakladatele na celém světě, aby neautorizované knihy o jejich klientce nevydávali. "Paní Kampusch neautorizovala žádnou knihu o svém příběhu, a to ani knihu pana Halla a Leidiga," píše právník Gerald Ganzer v dopise, jenž rozeslal všem nakladatelům, kteří si koupili autorská práva. "Přestože dosud neznáme přesný obsah, musíme zdůraznit, že tato kniha nepochybně nepopisuje pravdivý příběh paní Kampusch, protože kromě naší klientky nikdo nezná celý příběh."
Ve středu oznámili, že budou žalovat londýnský deník The Times, který na svých internetových stránkách zveřejnil ukázky. "Příští týden podáme žalobu," řekl Ganzer.
Rakouští experti varovali i rakouské knihovny. Pokud by zařadily titul do své nabídky, nevyhnuly by se případným právním krokům.
Majitel nakladatelství Práh Martin Vopěnka, který vydává český překlad, řekl Právu: "Necítím žadný problém s touto knihou. Myslím si, že je vynikající. Nic se tam nikomu nepodsouvá. Právníci pohrozili i tím, že obálka knihy nesmí vypadat, jako by to napsala Kampuschová. Proto mám na obálce autory nad titulem. Nemyslím si, že by případný soudní spor mohli vyhrát." Dodal, že náklad je několik desítek tisíc výtisků: "Na české poměry je náklad velký, ale přesné číslo vám neřeknu. Kdyby se neuchytil, měl bych ostudu." Knihu by čeští distributoři měli dostat ve čtvrtek.
Hrůzný příběh se šťastným koncem
Natascha Kampuschová byla unesena 2. března 1998 na vídeňské ulici ve svých 10 letech a vězněna v Priklopilově domě ve Strasshofu nedaleko Vídně, ve zvukotěsném sklepním prostoru bez oken. Životní příběh Nataschi, která se okamžitě na svobodě obklopila mediálními poradci, právníky a je pod dohledem lékařů, a jejího únosce Wolfganga Priklopila (44), který po jejím útěku spáchal sebevraždu, strhl na sebe pozornost celého světa. Natascha dostává miliónové nabídky na filmová práva, další milióny již získala za poskytnuté rozhovory médiím.
Novináři Allan Hall a Michael Leidig čerpali především z informací, které Kampuschová podala policii, jiných médiím nebo z interview na rakouské televizní stanici RTL.
V knize se opírají také o vyjádření sousedů, učitelek, dětských lásek, Nataschiných rodičů i o vyjádření policie, psychoanalytiků a dalších expertů. Zdroj ale často uvádějí neurčitě: člověk z Nataschiny blízkosti, jeden člověk z okruhu lidí kolem ní, sousedé si myslí nebo napsal jeden reportér. Zajímají je především spekulace. V jednom z úryvků, který uveřejnil Timesonline, se píše, že matka Nataschi Kampuschové byla s jejím únoscem v kontaktu. To ale už dříve popřela rakouská policie.
V osmi kapitolách rozebírají celý případ, dětství Kampuschové, život jejího trýznitele i to, jak dívka dnes žije. A hlavně roztáčejí kolotoč domněnek, zda byla jako dítě před únosem zneužívána nebo zda udržovala s Priklopilem sexuální vztah.
"Sama Natascha odmítá odpovídat na jakékoli intimní otázky - což samo o sobě naznačuje, že mezi nimi nějaká intimnita byla," spekulují. Kampuschová však dříve v médiích uvedla: "Wolfi není žádná sexuální nestvůra a já taky ne. Měli jsme spolu něžný vztah."
Autoři na závěr knihy říkají: "Někdy jsme možná zpochybňovali Nataschinu verzi toho, co se dělo za zdi domu číslo 60 na Heinestrasse, avšak nikdy jsme nezpochybňovali její odvahu a sílu, s níž to vše přežila... Nataschiným trvalým odkazem světu by mohlo být varování všem netvorům: dejte si pozor na to, co si přejete."
I když se kolem nové knihy a mladé Nataschi Kampuschové rozehraje další obrovská mediální hra, jedno je jasné. Její příběh dal světu a mnohým rodičům naději, že se jejich ztacené dítě může ještě někdy objevit živé, a také nový pojem pro kriminalisty. Vedle stockholmského syndromu, kdy rukojmí po několikadenním věznění citově přilnuli k zločincům, nyní uvádějí i tzv. syndrom Nataschi Kampusch. Žádná oběť totiž dosud se svým únoscem nežila tak dlouho.