Článek
Vyplývá z nich, že generálmajor John Sinclair, tehdejší šéf MI6, považoval za zcela „neanglické“, kdyby někdo Philbyho označoval za sovětského agenta pouze na základě nejasných podezření.
Sinclair se tak vyjádřil v polovině 50. let poté, co už čtyři roky ležela na stole tzv. Milmova zpráva, jejíž autor napsal: „Já sám se nedokáži vyhnout závěru, že Philby je a po mnoho let byl sovětským agentem.“ Co více, Sinclairovou důvěrou neotřásla ani tehdy nová odhalení sovětského přeběhlíka, že Philby může být „třetím mužem“ Sovětů stojícím v pozadí.
„Milmova zpráva, jež nepředkládá jediný přímý důkaz, že by Philby byl sovětským agentem nebo „třetím mužem“, je tedy pro vyšetřovatele právně nepřípustná a z hlediska bezpečnostní služby nevydařená. Je vykonstruována pomocí předpokladů a nepřímých důkazů, a v kruhovém argumentu shrnuje vše, co by vynalézavý státní zástupce vymyslel proti podezřelým,“ smetl šéf MI6 tvrdě obvinění proti svému podřízenému
„Neanglické jednání“
Sinclair také zdůraznil, že „Philby nebyl ve skutečnosti odsouzen za nic při vyšetřování v roce 1951 a ani po čtyřech letech dalšího vyšetřování není stále za nic odsouzen“. Uznal jen, že Milmova zpráva „pravděpodobně zůstane jako trvale obviňující prst, mířící na Philbyho“.
Kolegy, kteří volali po Philbyho hlavě, obvinil Sinclair z „neanglického jednání“. „Je zcela v rozporu s anglickou tradicí, aby člověk musel dokazovat svou nevinu, a to dokonce i v případě, kdy trestní stíhání disponuje tvrdými fakty. V případě, že trestní stíhání nemá v ruce nic než podezření, má ještě méně důvodů přistupovat na to, dokonce i kdyby byl schopen to udělat, aby dokázal svou nevinu,“ napsal a poukázal na argumenty, které „velmi podstatně snižují podezření, že Philby je sovětský agent“.
Předhodil Londýnu i čelné sovětské špióny
Sinclair sám i jeho kolegové léta hájili „svého“ agenta argumentem, že pomohl odhalit jiné významné špióny Sovětů, Guye Burgesse a Donalda Macleana. Ti bývají spolu s Philbym řazeni k tzv. cambridgeské pětce elitních špiónů Moskvy.
Činitelé MI6 poukazovali i na to, že podezřelý pomohl odhalit Klause Fuchse a Allana Nunna Maye, kteří posloužili při získávání různých důležitých tajemství atomové bomby Sovětům.
O to hlubší zklamání svým zastáncům Philby připravil v lednu 1963. Bylo to už poté, co si odsloužil osm let jako korespondent tiskovin The Observer a The Economist, přičemž „bokem“ stále dělal různé menší zakázky pro MI6. A bylo to také poté, co na konci roku 1962 při konfrontaci s jiným důstojníkem MI6 údajně potvrdil práci pro Sověty – i když toto přiznání odmítl podepsat.
Ještě v lednu 1963 dostal Philby pozvánku na večeři na britské ambasádě v Bejrútu. Dorazila však jen jeho žena. On sám zmizel, a MI6 si ještě nějakou dobu myslela, že se někde skrývá. Nejlepší sovětský agent však už mezitím doputoval na palubě nákladní lodi z Libanonu do SSSR, kde strávil zbytek života.