Polští vyšetřovatelé zvažují požádat soud o zatykač na Štrougala

Důvodem je, že při útěku na západ přes Československo zemřelo od roku 1950 do roku 1965 31 Poláků. Část kvůli tomu, že na hranicích mezi Československem a Rakouskem zeměmi byly od roku 1952 dráty s vysokým napětím.

Vyšetřovatelé krakovského oddělení IPN chtějí, aby byl Štrougal zatčen a vydán do Polska, protože byl od roku 1961 do roku 1965 ministrem vnitra. Za natažením drátů s napětím 5000 V na hranici stál podle vyšetřovatelů generálmajor Ludvík Hlavačka, který však zemřel v roce 2005. Štrougal ještě žije.

Štrougal ale uvedl, že on sám chtěl proud na hranicích vypnout, a to hned od roku  1961, ale nepodařilo se mu to hned prosadit.  Až v roce 1963 pro to získal podle svých slov souhlas prezidenta Antonína Novotného. Ten pak podle něj musel ještě vypnutí elektřiny vyjednat s tehdejším prvním tajemníkem Komunistické strany Sovětského svazu Nikitou Chruščovem, což se stalo v roce 1964.

Polští vyšetřovatelé poslali do České republiky na Slovensko seznam desítek podřízených, kteří sloužili při ostraze hranic. Požadují, aby je mohli vyslechnout na základě Evropského vyšetřovacího příkazu a po posouzení jejich výpovědí a dalších důkazů je případně obvinit. Jde o vážnou záležitost, protože IPN byl zřízen s tím, že komunistické zločiny jsou současně zločiny proti lidskosti.

Polský prokurátor Wojciech Pardyak tvrdí, že se podařilo shromáždit dostatečný důkazní materiál a vyšetřování se dostalo do fáze, kdy se zkoumá, zda je možné pohnat před spravedlnost osoby, které způsobily smrt polských občanů. Podle serveru Dziennik Polski má spis 21 svazků.

Pardyak uvedl, že podél československo-rakouské hranice pohraničníci vybudovali tři rovnoběžné řady ostnatých drátů. Prostřední byl pod napětím 5000 voltů. Chyběly tam však cedule varující před nebezpečím smrti po zasažení elektrickým proudem a pro prchající, kteří měli pocit, že už jsou krok od svobody, se dráty staly smrtící pastí.

IPN má podle deníku Rzeczpospolita informace, že někteří někdejší českoslovenští pohraničníci s polskými uprchlíky zacházeli brutálně. Jeden z nich vypověděl, že po zásahu jistého Poláka se elektrický proud vypnul, ale pohraničníci místo toho, aby tohoto člověka z drátů sundali, tak do nich proud znovu pustili, aby ho zabili.

Pardyak se svými kolegy zjistil identitu 31 Poláků, kteří zahynuli na československo-rakouské hranici, nejméně 29 z nich zemřelo na základě zásahu elektrickým proudem, jeden byl zastřelen. U šesti se mu podařilo spojit se s jejich příbuznými, u některých ale chybějí i data nebo místa narození. Vypátrat, kolik Poláků přesně při útěku přes Československo zemřelo, je podle Pardyaka nesmírně obtížné, protože v dokumentech československé Státní bezpečnosti jsou jména polských obětí často zkomolená. Z Polska se navíc nejčastěji snažili utéct mladí lidé, kteří ještě nezaložili rodiny, a jejichž nejbližší příbuzní už nežijí. „Kopečkáři“ se navíc většinou ani svým nejbližším s plány na útek na Západ nesvěřovali. Snažili se své záměry co nejvíce tajit.

Po kremaci pak byly jejich ostatky uloženy v bezejmenných hrobech v Brně, Českých Budějovicích a Bratislavě.

Český policejní Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) loni v listopadu zahájil stíhání Štrougala, někdejšího generálního tajemníka Komunistické strany Československa Miloše Jakeše a exministra vnitra Vratislava Vajnara kvůli střílení na československých hranicích. Kriminalisté tvrdí, že kvůli nečinnosti trojice funkcionářů bylo od března 1976 do konce roku 1989 zastřeleno či roztrháno psy devět lidí, kteří se snažili překročit čs. hranice, a nejméně dalších sedm lidí bylo zraněno.