Článek
Inspirovat se cizím textem není podle Waclava Oszajce, kněze a básníka, nic špatného, pokud ho však nevydávají za vlastní, což se podle něho děje v polských kostelích až příliš často.
Autoři portálu se širokým výběrem elektronických kázání na různá témata podle listu Gazeta Waborcza zároveň upozorňují, že „nic nenahradí osobní vklad kněze při dělení se s věřícími o slovo boží“. Zkrátka že objednané kázání např. na téma svatba, pohřeb či křest, které se po zaplacení kreditní kartou do 15 minut zjeví v internetové poště kněze, mu nemá sloužit k ničemu jinému než ke správné interpretaci obsahu evangelia.
Právníci: Plagiátorství nejhrubšího zrna
Polská média už v minulosti upozornila, že duchovní úplně běžně kázání stažená z internetu vydávají za své, což je plagiátorství nejhrubšího zrna. Právníci zaměření na autorské právo zdůrazňují, že se tím dopouštějí nejen nemorálního činu, ale i porušení zákona.
„Kázání je dílo, které právě jako každé jiné chrání autorský zákon,“ řekl Tomasz Nagalowski z Vysoké školy společenských věd v Poznani. Pokud farář vydá cizí slova za svá, dopouští se trestného činu, za což mu hrozí tři roky vězení. „Je to stejné, jako když student opisuje a vydává diplomovou práci někoho jiného za svou,“ dodal.
Polské Vydavatelství svatého Vojtěcha připravilo na toto ožehavé téma publikaci nazvanou Stahovat kázání, nebo nestahovat? Její autoři, profesoři několika polských teologických a bohosloveckých fakult, v ní upozorňují duchovní na to, co je při kázání dovoleno a co ne.
„Hlavně se snažíme poukazovat na úctu k jinému člověku, jeho duševnímu vlastnictví. Představte si, že věřící po kázání děkují duchovnímu za myšlenky, které vůbec nejsou jeho. Těší se nezasloužené úctě, což je nejen z morálního, ale i právního hlediska nepřijatelné,“ uvádí kniha.