Článek
„Katolická církev hlásá, že sakramenty (svátosti) člověka posvěcují, že ho povznášejí k nadpřirozené skutečnosti. Ve skutečnosti se staly předmětem transakce nebo obchodu, v němž spotřebitel nemá žádnou volbu a žádný vliv na to, co ho provází po celý život, od křtu až po poslední pomazání,“ píše se v publikaci, která v těchto dnech vyšla v Polsku.
Všechno je pospojováno, jedna svátost podmiňuje druhou. Kdo nebyl pokřtěn, nemůže jít k přijímání.
Czechów nie obsługujemy. Poláci těžce nesou spor o důl Turów
Kdo nebyl u svatého přijímání, nesmí jít k biřmování, a už vůbec nesmí mít církevní sňatek nebo pohřeb. Je to mechanismus, který věřící přísně kontroluje a nutí je pod hrozbou hříchu do puntíku plnit všechna přikázání.
I když za všechno platí, nemohou si nikde stěžovat na kvalitu kupovaných služeb ani na morální bezúhonnost kněží.
„Křesťanství přece v počátcích bylo jiné“
Ačkoli katolická církev hlásá, že za poskytnutí svátosti dávají její věřící dobrovolné dary, ve skutečnosti za ně platí podle předem stanovených tarifů.
„Není nejmenších pochyb o tom, že katolická církev v Polsku funguje jako obchodní společnost,“ zdůrazňují autoři.
Migranti se valí přes Polsko ilegálně do vysněného Německa
To, co se dnes děje, je v rozporu s počátky křesťanství, kdy „věřící dostávali všechno zadarmo. Ježíš nežádal o žádnou laskavost a vyhýbal se i těm nejštědřejším poděkováním,“ uvádí se v publikaci Gomora.
„Stát neustále ustupuje před rostoucími požadavky katolické církve. Úpadek duchovního života, který se často omezuje na placené služby, je viditelný pouhým okem. Každý pokus upozornit na nevhodnost takových praktik se setkává s tvrdým odporem a obviněním, že jde o útok na církev svatou jako na instituci,“ upozorňují autoři.