Politici byli hluší a slepí, a my za rasisty, rozčilují se experti na islám

„Opakovaně jsme varovali před nebezpečím islamismu, poskytovali jsme návrhy na řešení. Ale nic se nestalo. Ještě horší je, že to nebyli radikálové, kdo byl prohlášen za problém, ale my, kteří jsme varovali,“ uvedl Mansour pro web týdeníku Focus a pokračoval: „Byli jsme obviněni z islamofobie, i když mnozí z nás jsou sami muslimové.“ Ti, kteří problém zlehčovali, byli podle jeho slov „odměněni, zatímco na ně se pohlíželo jako na potížisty“.

Stejný názor má i Susanne Schröterová, emeritní profesorka z Goetheho univerzity ve Frankfurtu nad Mohanem. Už vloni v červnu ve svém sloupku naléhavě varovala před „dlouhodobou praxí dívat se jinam a trivializovat jak islamismus, tak temné stránky německé imigrační politiky“.

„Vymysleli pro nás pojmy jako protimuslimský rasismus a islamofobové. Zařazují nás mezi extrémní pravici,“ uvedla Schröterová.

K tomu, aby byl podle ní člověk označen za protimuslimského rasistu, stačí zmínka o diskriminaci žen v muslimských komunitách nebo odmítání zvláštních islámských práv, například ve školní tělesné výchově, tvrdí Schröterová.

Mansour to shrnul. Za nynější situací stojí podle něj naivismus politiků, přehlížení nebezpečí, odsouvání nepříjemných problémů a lpění na ideologických přesvědčeních. „Po velkých slibech změn v migrační politice obvykle následovalo velké nic,“ tvrdí. V případě Německa je problémem končící vládní koalice SPD, Zelených a FDP. „Je to klasická tragédie ideologie: nelpí na faktech ani realitě, ale na přesvědčeních, která jsou neotřesitelně obhajována, často až na pokraj selhání,“ tvrdí.

Podle Mansoura už „nelze problém přehlížet, navzdory tomu, že se mnozí v médiích a politice stále chovají, jako by žádný problém nebyl“. Jako příklad uvádí Francii. Tamější studie ukázaly, že místní politici na předměstích Paříže potřebují ke zvolení hlasy muslimů.

„Aktéři politického islámu slibují těmto politikům hlasy, pokud schválí muslimské školy a školky a pokud zavřou oči před aktivitami politického islámu,“ popisuje Mansour. Tak se podle něj nerušeně šíří islamismus a získává vliv v politice prostřednictvím islámských stran.

Odsuzuje i francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. „Ten po 7. říjnu 2023 projevil proizraelský postoj, dokonce navrhl vojenskou alianci proti Hamásu. Po několika útocích ve Francii a agresivních demonstracích je ale vůči Izraeli stále kritičtější a snaží se koupit si mír ve své vlastní zemi,“ uvedl Mansour.

V podobném duchu mluví také islámský teolog Mouhanad Khorchide. Roky varuje před politickým islamismem, který je podle jeho slov „mnohem nebezpečnější než džihádismus, a mnoho politiků to ještě neprohlédlo“. Politický islám je „mizantropická ideologie, která usiluje o vládu ve jménu islámu“. Náboženství slouží jako prostředek k manipulaci věřících.