Článek
V krytu lidé obvykle tráví celou noc, od osmé večerní do sedmé ranní totiž v Kyjevě platí zákaz vycházení. „V době zákazu vycházení jste na ulici považován za ruského sympatizanta, takže když lidé večer přijdou do krytu, tak tam musí většinou zůstat až do rána,“ popisuje Husár.
Nejvíce lidí míří po zvuku sirén právě do stanic metra. „V krytech není žádná oficiální organizace, lidé tam prostě přišli, našli si místo a tam se usadili a byli tam,“ popisuje Husár. Mezi těmi, kdo se ukrývají před bombami, převažují pochopitelně ženy, děti a staří lidé. Nezřídka si s sebou evakuovaní berou také své domácí mazlíčky.
Reportér Novinek z Kyjeva: Chybí tu každodenní lidskost. Místní jsou pod neuvěřitelným tlakem
„Ty děti, to je srdcervoucí. I teď se mi chce plakat,“ neubrání se Husár ani s odstupem několika dnů emocím.
O základní potřeby lidí ukrytých v metru se starají místní dobrovolníci, kteří shromažďují jídlo a pití od dárců a poté je do stanic distribuují. V prvních dnech, než se organizace pomoci rozjela, se však evakuovaní museli spolehnout na to, co si do krytu sami přinesli.
Fyzicky pak nejvíce podle Husára trápí lidi v metru zima. Matrace a deky, kterými jsou vybaveni, nezvládají izolovat chlad od studené dlažby a do toho se stanicemi prohání vichr od projíždějících souprav. „Lidé tam v důsledku byli i 48 hodin, a to si já nedovedu představit. Já bych to zkrátka nedal,“ přiznává Husár.
Vyděšení lidé nocují v metru, hlásí korespondent Novinek z Kyjeva
Život z ulic Kyjeva se podle něj v posledním týdnu téměř vytratil. „Když vyjdu na ulici, nevidím nikoho. Také větší ulice, než je ta moje, jsou většinou vylidněné. Tam už ale například vidíte auta. Dneska jsem viděl i jet i autobus MHD, což je velmi vzácný jev.“
Mezi lidmi, které je možné venku potkat, převažují drtivou většinou ozbrojenci. Nikdo se neprochází, lidé na ulicích nekouří, nevyhlížejí ani z okna. „Všichni jsou zavření. I když je modrá obloha a svítí slunce, i tak člověk cítí viset něco ve vzduchu.“