Článek
Anketa rovněž ukázala, že jasná většina Irů po novém plebiscitu netouží. Nechce jej 71 procent dotázaných, zatímco ochotu jíž znova hlasovat vyjádřilo jen 24 procent respondentů.
K opakování referenda se Irsko snaží přesvědčit francouzský prezident Nicolas Sarkozy, jehož země nyní sedmadvacítce předsedá a jenž minulý týden navštívil Dublin. Odezva v Irsku na jeho přání ale byla chladná. Bez souhlasu Irska ale nemůže dokument vstoupit v platnost.
Lisabonská smlouva
Dokument, který reformuje instituce EU po jejím rozšíření na 27 zemí.
Na rozdíl od euroústavy, zamítnuté voliči v referendech v roce 2005, Lisabonská smlouva nenahrazuje všechny předešlé smlouvy, ale jen je upravuje či doplňuje. Smlouva mimo jiné:
- posiluje úlohu Evropského parlamentu a rozšiřuje postup spolurozhodování do nových oblastí.
- umožňuje větší zapojení národních parlamentů do činnosti EU, a to zejména díky novému mechanismu sledování toho, zda unie přijímá opatření pouze tam, kde je činnost na evropské úrovni efektivnější z hlediska požadovaných výsledků (zásada subsidiarity).
- zefektivňuje rozhodování tím, že rozšiřuje hlasování kvalifikovanou většinou v Radě do nových oblastí.
- díky tzv. „občanské iniciativě“ bude moci jeden milión občanů z většího počtu členských států vyzvat Komisi k předložení určitých návrhů.
- vytváří dvě zcela nové funkce - stálého předsedu Evropské rady, občas označovaného za prezidenta EU, a jakéhosi společného ministra zahraničí, který skloubí funkce současné eurokomisařky pro vnější vztahy a vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku.
Z dokumentu naopak vypadly ústavní symboly - společná hymna a vlajka.
Irové v minulosti už jednou dohnali EU do úzkých, když v roce 2001 rovněž v referendu odmítli smlouvu z Nice, jejíž platnost byla podmínkou rozšíření společenství v roce 2004 o deset dalších zemí, včetně ČR. O patnáct měsíců Irsko hlasování zopakovalo a dokument schválilo.
