Po záplavách v Bosně je bez střechy nad hlavou 80 tisíc lidí

V Bosně a Hercegovině podle ministerstva pro lidská práva muselo kvůli záplavám opustit domovy kolem 80 tisíc lidí.

Ohromné škody napáchal vodní živel i v zemědělství. Ředitel svazu zemědělců Republiky srbské (RS; jedna ze dvou částí Bosny a Hercegoviny) Vladimir Usorac listu Oslobodjenje řekl, že povodně postihly 58 procent obyvatelstva a 40 procent území. Podle něj také pošlo kolem 60 procent zvířectva. Země nebude schopna sama ztráty nahradit, řekl Usorac.

Ještě větší škody voda napáchala v Srbsku. Představitel zastupitelského úřadu Evropské unie v Bělehradě Oskar Benedikt podle srbských sdělovacích prostředků sdělil, že EU této zemi už přislíbila finanční pomoc na odstraňování škod ve výši 30 miliónů eur. Poskytnuty prý ale mohou být i další prostředky.

Podle televize B92 srbský prezident Tomislav Nikolić požádal o pomoc členské státy Rady bezpečnosti OSN. Poukázal přitom na skutečnost, že živel napáchal tak velké škody, že by se s nimi země sama jen stěží vyrovnala. Premiér Aleksandar Vučić už před týdnem ztráty odhadl až na 1,5 miliardy eur (přes 41 miliard korun).

Podle zatím posledních oficiálních údajů přišlo v Srbsku při povodních o život 33 lidí, ale kromě toho je stále ještě evidováno 38 nezvěstných. Vučić slíbil, že konečné počty obětí budou oznámeny ve čtvrtek.

Americký expert Martin Joseph Barry, který stojí v čele organizace reSITE, zabývající se urbanistikou, zmínil také některé příčiny, proč nejhorší povodně za 120 let měly tak katastrofální následky a změnily části Srbska a Bosny v bahnité jezero. „Neřešila se tam otázka toku vody, malá pozornost se věnovala dostatečně odolným břehům a také chyběl krizový plán pro případ, že bahnitá voda prolomí bariéry a dostane se do měst,“ sdělil.

„Je tam často neadekvátní a zastaralé vybavení k regulaci toku řek, není dost zdrojů, není dost vycvičených lidí, není dost peněz,“  dodal Barry, který se 19. a 20. června zúčastní v Praze konference reSITE o urbanismu.

Podle něj je potřeba, aby v době klimatických změn, kdy jsou povodně četnější, se počítalo při urbanistickém plánování s plochami, kam se může voda rozlít, a zvažovaly se možnosti, kudy může městem v případě povodně voda protéci. To by se mělo udělat i na Balkáně při obnově oblastí zničených povodněmi.