Plán EU na fáze jednání o brexitu staví Barniera před těžký úkol

„Než začneme mluvit o budoucnosti, musíme vyřešit minulost,“ vysvětluje předseda Evropské rady Donald Tusk. Mezi Londýnem a Bruselem je tak patrný rozpor ještě předtím, než samotná vyjednávání začala. Před měsícem, když záměr své země odejít z EU Tuskovi oznámila dopisem podle unijních pravidel, navrhla britská premiérka Theresa Mayová souběžná jednání jak o modalitách odchodu Británie, tak i o budoucnosti.

Příslušný článek 50 lisabonské smlouvy, kterým se nyní situace řídí, dává na dohodu o odchodu země z unie dva roky, pokud se všichni nedohodnou na prodloužení.

Jisté je tak umístění cílové pásky, k níž se nyní obě strany rozběhly. Británie by se mimo EU měla ocitnout na jaře 2019 - dva roky poté, co 29. března letošního roku Tusk převzal příslušný britský dopis. Stalo se tak až devět měsíců po referendu, v němž Britové o své budoucnosti rozhodli.

Daný termín také jasně omezuje horní hranici vyjednávání o podmínkách brexitu. Ta musí skončit na podzim 2018, aby případně dosažená dohoda stihla projít v unii i Británii příslušným schvalovacím procesem.

Rozhovory podle článku 50 se totiž týkají právě jen rozvázání - či rozetnutí - složitě provázané sítě vztahů, práv a závazků, ze kterých je členství každé země v unii upleteno. Britové se navíc v unii těšili řadě nestandardních výjimek.

V první fázi jednání chce EU jednat o zárukách, které zajistí stálá práva unijním občanům v Británii a Britům v unii. Podle Tuska má Evropská komise už v této věci připravený seznam. EU nyní čeká na seriózní nabídku z Británie a pokud taková nabídka přijde, je prý možná rychlá dohoda.

Složitá budou jednání o finančním vyrovnání, kde unie chce od Londýna dodržení všech finančních závazků, které na sebe Británie jako členská země unie vzala. Dalšími body pro první fázi jednání je především způsob zajištění právní kontinuity mezi britským a evropským právem a také vyřešení situace na hranici mezi Severním Irskem a Irskou republikou. Tam se chce EU vyhnout zřízení "tvrdé" hranice.

Teprve až rozhovory v těchto věcech vykážou "dostatečný pokrok", rozhodne unijní summit o tom, že je možné začít diskutovat o budoucnosti. Český premiér Bohuslav Sobotka v sobotu jako termín pro takové rozhodnutí uvedl právě listopad, optimisté mezi diplomaty v týdnu připomínali také říjnový summit EU.

Sobotní schválení politických pokynů pro jednání se stane podkladem pro konkrétnější směrnici k jednání. Tu Evropská komise předloží 3. května a po diskusích by ji měli 22. května potvrdit ministři zahraničí v Radě pro všeobecné záležitosti (GAC). Její dosud nepříliš sledovaná setkání nyní nabudou na důležitosti, právě GAC totiž bude - za účasti zástupců europarlamentu - opakovaně posuzovat, jakého pokroku Barnierův tým dosáhl a dávat mu případně pokyny.

Po schválení směrnice k jednání se bude čekat na britské volby, plánované na 8. června. Podle diplomatů by se měly v tomto mezidobí neformálně domluvit technické otázky, jako kde se bude jednat a třeba také v jakém jazyce. Francouz a bývalý eurokomisař Barnier se už před několika měsíci nechal s úsměvem slyšet, že podle jeho názoru by se mělo vyjednávat ve francouzštině. Nově schválené politické pokyny předložil Tusk diplomatům v angličtině.

Reálně tak Barnier očekává podle diplomatů spuštění prvního jednacího kola až v polovině června. Pro další období počítá se "čtyřtýdenním negociačním cyklem", uvedl dnes Sobotka. Tedy jeden týden na přípravu jednání v rámci 27 zemí EU, další týden bude věnován přípravě a výměně podkladů s Brity, třetí týden samotnému jednání a čtvrtý týden bude vyjednávací tým informovat členské země a evropské instituce o dosažených výsledcích.

Rozhovory týkající se druhé fáze - tedy spolupráce mezi Evropskou unií a Británií jako samostatnou zemí mimo ni - ale mohou trvat déle než do jara 2019. O nich v evropských smlouvách nic uvedeno není.

Je pravděpodobné, že nová obchodní smlouva či dohoda o těsné spolupráci v řadě oblastí, od kultury přes školství po bezpečnost a boj s terorismem, bude takzvaně dohodou smíšenou, jako byla například obchodní smlouva s Kanadou. Její ratifikace také v národních parlamentech zabere určitý čas. Británie a EU se tak budou muset domluvit i na některých přechodných obdobích.

Už do konce letošního roku by také mělo být jasné, kam se z Londýna přesunou dvě unijní agentury, které tam nyní sídlí. První představu kritérií, které o novém umístění rozhodnou, předloží Evropská komise už v červnu. O Evropský bankovní úřad (EBA) má zájem i Česká republika.