Piloti bombardérů RAF byli váleční zločinci, tvrdí popírač holocaustu

Setkání asi 120 extrémních pravičáků se odehrálo ve čtyř­hvězdičkovém hotelu Rembrandt v Kensingtonu, kde byl Irving uvítán jako „nejuznávanější světový historik“ a „nejlepší expert na druhou světovou válku“. Na „konferenci“ přednesl projev nazvaný Kdo může za kobercové nálety.

Ačkoli bombardování Británie zaplatilo životem 50 tisíc lidí a vůbec prvním kobercovým náletem srovnali nacisté v květnu 1940 se zemí Rotterdam, Irving nalezl jediného viníka v britském bombardovacím letectvu, v jehož řadách bojovala také 311. československá bombardovací peruť. Čechů působících za války v RAF v různých (i pozemních) funkcích bylo na 2500.

Amatérský historik Irving byl v roce 2006 za popírání existence plynových komor odsouzen v Rakousku na tři roky vězení, ještě v prosinci téhož roku však byl propuštěn. Persona non grata je také v Německu, Itálii a Kanadě. Své tvrzení o osvětimských plynových komorách později na základě sovětských archívů změnil.

Na setkání promluvil i vězeň ze špandavské věznice Abdallah Melaouhi, který se označuje za „nejlepšího přítele“ Rudolfa Hesse, Hitlerova zástupce vězněného tamtéž. Malaouhi, který o Hesse pečoval v letech 1982–87, hovořil německy s tlumočníkem.

Přítomen byl i Arkadiusz Rzepinski, šéf polské rasistické a ultrapravicové strany NOP se sídlem v Británii. Na setkání, které probíhalo v přísně konspiračním duchu, byly k vidění i symboly řecké extremistické strany Zlatý úsvit. „Řada účastníků přišla ve skinheadském outfitu,“ napsal list Mail on Sunday, podle něhož jsou „podobné ultrapravicové konference“ v posledních letech stále častější.

„Je deprimující, že se s něčím takovým musíme setkávat ještě dnes. Představa, že Irvinga někdo považuje za historika, je absurdní. Nemá na takový titul právo. Je to náckovský propagandista, což potvrdil i verdikt britského Nejvyššího soudu,“ připomněl historik a publicista Andrew Roberts.

Irvingův otec za války sloužil u Královského námořnictva a v dubnu 1942 utrpěl vážné zranění na palubě lehkého křižníku HMS Edinburgh.

Po této tragédii přerušil veškeré kontakty s rodinou, což by mohlo vysvětlovat složitý postoj Irvinga k druhé světové válce.

Jako dítě prý stával u vybombardovaných anglických domů a hajloval, což dnes ovšem popírá. Doloženo však je, že mu jako šestiletému chlapci vadila protinacistická britská propaganda.