Paulina byla k smrti unavená žena. Tragédie na trajektu vyvolala v Polsku hněv

Podle polského serveru Wiadomosci byla Paulina tlumočnicí z francouského jazyka. Protože ale její sedmiletý postižený syn vyžadoval mimořádnou péči, nedokázala si najít stálou práci. „I před tím, než se rozhodla ukončit život svůj i svého syna, byla několik týdnů bez práce,“ uvedl server.

Polští odborníci, široká veřejnost i rodiče postižených dětí si nyní kladou otázku, proč k tragédii došlo. Ministryně rodiny a sociální politiky Marlena Malagová sice tvrdí, že „rodina v Polsku je základem a srdcem vládní politiky,“ ale realita v zemi, kde jsou zakázány interrupce, je méně růžová.

„Už dávno bych si vpálila kulku do hlavy, kdyby mi manžel, příbuzní, přátelé s mými dvěma zdravotně postiženými holčičkami-dvojčaty nepomáhali s tak obrovským nasazením,“ citoval web Krytykapolityczna.pl spisovatelku Agnieszku Szpilovou.

Matka dítěte s poškozením mozku Agnieszka Jóźwická zase tvrdí, že s dcerkou, stejně jako tisíce dalších s podobným osudem, žijí v „chudobě, samotě a izolaci“, informoval server obserwatorgospodarcky.pl.

„Vláda Práva a spravedlnosti (PiS) slovně stále nabízí pomoc zdravotně postiženým dětem, ve skutečnosti je ale nepodporuje, protože je to pro ně nejméně zajímavá skupina ve společnosti. Ozývají se mi stovky ustaraných rodičů, který se bojí o budoucnost svých invalidních dětí,“ uvedla pro portál Supernowosci.pl Iwona Hartwichová, poslankyně opoziční Občanské platformy (PO), která je matkou dospívajícího invalidního syna na vozíčku a organizátorka protestů za práva zdravotně postižených dětí i dospělých.

„Paulina, tato statečná, k smrti unavená žena sáhla po eutanazii a ne vraždě. Sedm let byla na všechno sama a dál už nevydržela… Podobné tragédie se v Polsku stávají téměř denně, ale tichá smrt jednotlivce nikoho nezajímá. Tato dvojnásobná však byla spektakulární a udála se na očích celého světa, proto o ní všichni mluví…,“ uvedli k tragédii čtenáři serveru wp.pl.

„Škoda, že objasňovat se bude samotný čin, ale ne okolnosti, které k němu zoufalou matku dohnaly. Zřejmě i ona patřila k osmi z deseti matek, jejichž manžel nebo partner utekl hned po narození postiženého dítěte… Mám jedenáctiletého invalidního syna na vozíčku a věčně unaveného muže, takže je všechno na mých bedrech. Také z rodiny mi s dítětem nikdo nikdy nepomohl a bojím se, že už ani nepomůže,“ uvedla čtenářka serveru.