Za útokem u Moskvy stojí na 95 procent Islámský stát. Pochybnosti ale zůstávají

K atentátu u Moskvy se opakovaně přihlásil Chorásánský vijalát Islámského státu, který působí od roku 2015 především v Afghánistánu. Zveřejnil i záběry z brutálního útoku, které zřejmě získal z kamer umístěných na tělech útočníků. Je na nich vidět, jak z automatů střílejí do lidí. I Spojené státy a západní rozvědky se přiklánějí k tomu, že skutečně útočila tato organizace.

„Teroristický útok to jednoznačně byl. Má to všechny znaky toho, co zahrnujeme pod teroristický útok. Že to byl Islámský stát, je v tuhle chvíli na 95 procent. Těch pět procent si nechávám, protože máme některé náznaky, některé chyby možná byly záměrné, aby útok proběhl a lidské ztráty a hrůza a hněv ruské veřejnosti byl větší. Ale říkám, tohle je v tuto chvíli v rovině něčeho, co ještě potřebuje dovysvětlení. Takže ano, na devadesát pět procent šlo o teroristický útok s islamistickým pozadím,“ řekl Mikulecký.

Nechtěl se vyjadřovat k záběru z haly, na němž je zachycen člověk, který se nápadně podobá jednomu ze zasahujících agentů FSB, jenž na jiném záběru pak jednomu ze zadržených uřezával ucho.

Zmínil však jiné podivné okolnosti: „Zaprvé je velmi podezřelé, že čtveřice hochů s kalašnikovy a zápalnými lahvemi by dokázala budovu zničit takovým způsobem, že se propadla střecha. To naznačuje, že tam možná byl ještě někdo jiný. O tom, že to bylo určitě postavené z nepříliš nehořlavého materiálu v Rusku, nemám pochyb, ale i Rusko má stavební a požární předpisy a ta budova musela být vybavena hasicím zařízením. To všechno nasvědčuje tomu, že buď útočníků bylo mnohem víc než čtyři, kteří nám jsou teď prezentováni, anebo že tam mohl být něčí zájem na tom, aby ty škody byly co nejvyšší.“

Mikulecký upozornil i na pomalou ruskou reakci. „První zásahové jednotky ruské policie dorazily hodinu po začátku útoku a poté, co zoufalí lidé na tu policii volali. Před sálem byly magnetické rámy. To je ještě pozůstatek 20 let zpátky, kdy těch teroristických útoků na území Ruské federace bylo mnohem víc. Ten večer rámy nebyly funkční. Běžně se tam pohybuje bezpečnostní služba, ta tam ten večer nebyla. Mimochodem přímo vedle sálu je sklad dlouhých zbraní pro intervenční jednotku bezpečnostní služby, která měla na starosti celý tady ten zábavný komplex.“

I když Mikulecký připomněl, že v roce 1999 ruská tajná služba podnikala atentáty na obytné budovy, aby byla záminka pro operaci proti Čečencům, nechtěl v tomto případě spekulovat.

„Ruská strana udělala celou řadu chyb. To máme potvrzené. Ruská federace měla dva týdny dopředu varování amerických, ale i dalších tajných služeb, že se chystá teroristický útok. Samozřejmě žádná tajná služba na světě nemá informace, v kolik hodin a na kterém místě k tomu dojde. Vladimir Putin ty informace zesměšňoval ve svých veřejných vystoupeních, kdy hovořil o tom, že jde o součást zastrašování Ruska. Tohle všechno samozřejmě automaticky otevírá celou řadu otázek. Kdyby to nebylo Rusko, tak bychom si řekli jasně, je to konspirace,“ řekl.

Rusko navíc od počátku dávalo najevo, že s útokem může být nějak spojena Ukrajina. Čtveřice střelců, kteří byli dopadeni krátce po útoku, podle ruské verze prchala k ukrajinsko-ruské hranici, kde měla mít zajištěný průchod. Dopadeni byli podezřelí asi 100 km od ní. Běloruský prezident Aleksandr Lukašenko zase říkal, že původně mířili do Běloruska, ale zásah tamních bezpečnostních sil a vybudování zátarasů je donutil změnit směr.

Proč čtyři Tádžikové, kteří neuměli moc dobře rusky, nezamířili do oblasti Střední Asie, odkud pocházeli, jasné není. I když sami zřejmě útočili, nezdá se, že by celý útok naplánovali. Otázkou tak zůstává, kdo a jak je řídil.

Oba diskutující měli pochybnosti, že šlo o motivované teroristy. Připadají ti jako profesionálové, kteří by dokázali ve čtyřech lidech provést tu akci tak, jak ji provedli?“ zeptal se Mikulecký a sám si na otázku odpověděl, že ne. Najmout si je však podle něj možné bylo: „Tito lidé z postsovětských středoasijských republik, kteří žijí na území Ruské federace, jsou v postavení novodobých otroků. A lze najít mezi nimi lidi, kteří jsou v zoufalé životní situaci a za peníze udělají cokoliv.“

Švamberk naznačil, že mohli mít pocit, že si je najalo podsvětí: „Působí tam různé skupiny organizovaného zločinu, které si tyto lidi najímají na špinavou práci. Nemuseli předem tušit, že to má být teroristický útok. Mohli mít pocit, že byli najati k zastrašení konkurenčního podnikatele. Tomu by odpovídala i malá částka, kterou za akci dostali - jen půl milionu rublů.“

Debatéři se věnovali i tomu, že zadržení byli brutálně mučeni. „Soud neproběhl, takže bychom o nich měli mluvit jako o údajných útočnících. Přistupujeme na rétoriku Ruska, kdy sprostí podezřelí jsou již dopředu odsouzení a někteří z nich byli tedy už dopředu potrestaní, což část veřejnosti by možná vítala i v jiných případech, dokud by se to neotočila proti nim,“ uvedl Mikulecký.

Švamberk připomněl, že jednomu zadrženému bylo uříznuto ucho. „Uříznuté ucho zasahující cpal tomu člověku, kterému zatím budeme říkat, že je podezřelý z teroristického útoku, do pusy. Rusové sami zveřejnili záběry, kdy připojili elektřinu ke genitáliím jednomu z těch zadržených. Polévali ho vodou pro zvýšení toho účinku. Rusové nejsou úplní idioti a samozřejmě vědí, že mučením z člověka nedostaneš ty správné informace. To jsme tady zažili i v Československu během komunistických procesů v padesátých letech, kdy se lidé přiznávali k naprostým nesmyslům jenom proto, aby ukončili okamžitou bolest a udělali to i s tím vědomím, že ve finále dostanou ten provaz,“ upozornil Mikulecký.

Zaskočilo ho, že na to nikdo nereagoval: „Kdyby toto udělal spojenecký voják v Afghánistánu nebo jakýkoliv izraelský voják, následovala by neuvěřitelná smršť rozhořčení a odsouzení. Tady je to Rusko a to ticho je ohlušující.“

I když Islámský stát ztratil v roce 2019 poslední území pod svou kontrolu na jihozápadě Sýrie v Baghúzu, neznamenalo to konec organizace. Její zbytky dál působily v údolí Eufratu a také v irácké provincii Anbár a postupně se konsolidovaly. Loni od drobných přepadů přešel k větším akcím. V srpnu zabil 33 syrských vojáků při útoku v Majadínu v provincii Dajr az-Zaur a deset provládních milicionářů v bývalém hlavním městě IS Rakce. Na podzim dokonce načas ovládl jedno z plynových polí v Sýrii. Začátkem ledna podnikl i velký útok na pietní shromáždění ve městě Karmán v Íránu.

„Je nutné si říct, že Islámský stát dnes a Islámský stát tak, jak jsme ho znali v dobách jeho největší slávy, jsou dvě naprosto rozdílné věci,“ upozornil Mikulecký: „Islámský stát byla původně organizace s hierarchickou strukturou, kde na vrchu stojí jeden člověk. Když to někde vysvětluji, tak Islámský stát přirovnávám k nějaké franšíze. Když jsem islamista a rozhodnu se udělat nějaký teroristický útok a uvedu, že jsme nějaká skupina mučedníků, nikoho to nezajímá. Když řeknu, že jsem Islámský stát, mám jistotu, že to bude ve všech západních médiích. To je plus pro ty, kteří útočí. Ale je to plus i pro Islámský stát, který se rád přihlásí k jakékoliv akci, protože ukazuje - podívejte, já tady furt jsem.“

Po útoku v Íránu vyzval Islámský stát k  útokům na nevěřící, kde to jen jde, a mluvil i o odplatě ve Washingtonu, Paříži, Londýně a Římě, upozornil Švamberk. „Nechci to podceňovat, ale nepřeceňoval bych to. Situace je jiná, irácká vláda a irácké ozbrojené složky už mají zkušenost, vědí, jakým způsobem mají bojovat. A nemyslím si, že by se Islámskému státu mohlo podařit to, co se mu podařilo v minulosti, ovládnout velkou část Iráku, Sýrie a budovat tam svůj teroristický kvazi stát,“ reagoval Mikulecký, když srovnával dnešek s dobou před deseti lety.

Uvedl, že se proti lidem lidem, kteří jsou ochotni podnikat sebevražedné atentáty, bojuje těžko. „Do sebevražedných útoků šli lidi, kteří měli nějakou motivaci, ať už to byla snaha se za něco pomstít, nebo třeba byli pod vlivem návykových látek, nebo k tomu útoku byli připraveni dlouhodobě psychicky. Velkou částí motivace sebevražedných útočníků v těch primitivnější oblastech je skutečně i sexuální frustrace. Pro kluka, který je v pubertě a je z tak nuzných poměrů, že nikdy nezíská prostředky na to, aby se mohl oženit, může být příslib 72 panen ve finále lákavé východisko,“ podotkl Mikulecký.

„Bojuje se s tím těžko a jediné, čím se bojuje s lidskou hloupostí, je vzdělávání. Dneska v době chytrých telefonů, které skutečně mají i lidé s nízkými příjmy a jsou schopni používat sociální sítě, je to o tom, abychom byli schopni komunikovat jazykem, kterému rozumějí a abychom je vzdělávali, a minimálně abychom se snažili zlepšit jejich životní postavení,“ řekl Mikulecký.

K nejnebezpečnějším pobočkám Islámského státu podle něj patří právě ta afghánská, která využívá toho, že Tálibán, který v zemi vládne, není dost silný, aby se s ní vypořádal. Milan Mikulecký byl v Iráku v době, kdy se vytlačovali bojovníci Islámského státu z Mosúlu, a ví, jak jsou to tvrdí bojovníci. Řekl, že boj s nimi by nebyl hezký.