Od nekrologů na výsluní. Z Johnsona udělal covid a brexit nedobytnou pevnost

„Jsme na jednosměrné cestě ke svobodě,“ vzkázal se špetkou churchillovského patosu minulý týden národu britský premiér Boris Johnson, zatímco odhaloval dlouho očekávaný plán postupného, a hlavně rozvážného rozvolnění opatření.

„Každý krok bude založený na datech, a nikoli termínech,“ upřesnil Johnson s tím, že nechce podnikatele nechávat v nejistotě. Britům se podařilo alespoň jednou dávkou naočkovat už přes 20 milionů obyvatel a vládní konzervativci se ani v nejmenším nebrání tomu, aby se veškerá chvála valila na jejich hlavy.

Pravda je, že strategie, kterou londýnský kabinet zvolil, se od ostatních zemí poměrně výrazně liší. I přesto, že v době nákupu ještě spadali pod pravidla Evropské unie, nakoupili Britové vakcíny po vlastní ose, a nakonec je i rychleji schválili.

Důležitým, byť kontroverzním krokem se stalo rozhodnutí aplikovat druhou dávku až po 12 týdnech po té první, a nikoli po třech, jak výrobce doporučoval. Podle vládních epidemiologů je lepší poskytnout alespoň částečnou ochranu co možná největšímu počtu lidí.

„Téměř po roce od začátku pandemie toto neuvěřitelné celonárodní úsilí konečně naklonilo šance v náš prospěch,“ hodnotil. Rychlé tempo očkování podle něj vytváří kolem britských ostrovů silný štít. „Už nemusíme spoléhat pouze na lockdowny, můžeme bezpečně a sebevědomě restartovat naše životy,“ pokračoval premiér.

Díky příznivému epidemiologickému vývoji je křivka popularity šéfa Downing Street úměrná křivce nakažených. Čím méně nakažených je, tím populárnější se Johnson stává. Zatímco na konci roku 2020 nesouhlasilo se způsobem jeho vládnutí 56 procent dotázaných, teď už to je jen 39 procent. Po opravdu dlouhé době se excentrický politik vrátil tam, kde to miluje, tedy do záře reflektorů.

„Premiér působí nedobytně,“ hodnotí konzervativní deník The Spectator.

Faktor Johnson se projevil i na stranických preferencích. Konzervativci se drží na 41 procentech, labouristé čtyři ztrácejí.

Opozici dělá starosti především skutečnost, že od nich odešla voličská skupina, která historicky vždy stála na jejich straně: bílí muži dělnické třídy. Na vině není jen úspěch britského očkování, ale také brexit, ke kterému nedokázali labouristé ani za pět let zaujmout jasné stanovisko.

Johnsonovi, doprovázenému loňský podzim politickými nekrology, se tak povedlo sešikovat armádu různorodých příznivců, kterou půjde jen těžko oslabit. Současná forma britského premiéra připomíná fenomén jednoho z jeho předchůdců – labouristy Tonyho Blaira.

„Oba ovládli shodnou zásadní politickou strategii: ignorovat velkou část stranické základny za účelem zlákání nerozhodnutých voličů,“ píše Spectator. Má nepochybně pravdu, jde vlastně o stejné chování, jen v opačném gardu.

Blair pro úspěch namísto levicových myšlenek koketoval s bohatými jižanskými Angličany. Teď, dvě dekády poté, Johnson neváhá utrácet ve velkém, aby si zachoval přízeň pracujícího lidu ze severu.

Magazín The New Republic nabídl ve své analýze rezolutní hodnocení: britští konzervativci jsou v tuto chvíli nejúspěšnější politickou stranou na světě.