Ochránkyně válečných zločinců, misionář, spisovatel. To jsou potomci nacistických pohlavárů

Někteří se snažili hříchy svých rodičů odčinit a změnili si jméno, další zůstali věrni myšlenkám nacismus a své rodiče obhajovali.

Jednou z nejoddanějších příznivkyní nacismu a fanatickou obhájkyní svého milovaného otce byla Gudrun Himmlerová, provdaná Burwitzová. Její otec Heinrich Himmler, strůjce holokaustu, patřil k největším bestiím třetí říše.

Gudrun, která ho zbožňovala, se ho snažila poté, co spáchal sebevraždu, rehabilitovat. Tvrdila, že se nezabil, ale že byl zavražděn v britském zajetí. Po druhé světové válce byla členkou organizace Tichá pomoc (Stille Hilfe), která pomáhala bývalým nacistům, a popírala holokaust. Gudrun letos na konci května zemřela, bylo jí 88 let. Na hrobě je uvedeno: Rodina Burwitz-Himmler.

Podobný osud má Edda Göringová, jediná dcera druhého muže třetí říše - Hermanna Göringa. Narodila se v roce 1938 a během druhé světové války žila s rodiči na pompézním zámku Carinhall v Schorfheidenu severovýchodně od Berlína. Její otec spáchal sebevraždu krátce předtím, než měl být popraven poté, co byl odsouzen k trestu smrti mezinárodním soudním tribunálem v Norimberku v roce 1946.

Edda Göringová bojovala do nedávna za to, aby získala zpět část majetku svého otce. Ještě v roce 2014 podala petici bavorskému parlamentu, v níž se domáhala odškodnění za majetek svého otce. Je přitom známo, že si Görring jako vášnivý sběratel umění neváhal přivlastnit tisíce uměleckých děl ukradených z muzeí i soukromých sbírek v celé okupované Evropě. Sbíral zkonfiskované klenoty, sochy, obrazy i nábytek. Když byla nakonec petice z formálních důvodů odmítnuta, dění kolem Eddy Göringové utichlo.

Svého otce se zastával také Wolf-Rüdiger Hess, jediný syn Rudolfa Hesse, zástupce vůdce Adolfa Hitlera. Do konce života svého otce bojoval za jeho propuštění z věznice. Když Rudolf Hess roku 1987 zemřel ve svých 93 letech, jeho syn tvrdil, že byl zavražděn britskými vojáky.

Faktem je, že smrt Rudolfa Hesse je obestřena záhadou. Nejčastěji se uvádí, že se sám oběsil. Jeho syn verzi, že by otec spáchal sebevraždu, odmítal uvěřit a poukazoval na jeho zdravotní stav, kdy by nebyl tohoto činu schopen. Hessův syn zemřel zahořklý na konci října roku 2001.

Zcela jiné je to u Martina Bormana juniora. Narodil se v roce 1930 a byl nejstarším ze šesti dětí šéfa Hitlerovy kanceláře a vedoucího hlavní kanceláře NSDAP v hodnosti říšského ministra Martina Bormana. Do roku 1945 vyrůstal v privilegovaném prostředí. Když jeho otec na konci války beze stopy zmizel a matka mu v roce 1946 zemřela na rakovinu, změnil život od základu.

Nechal si zrušit prostřední jméno Adolf a obrátil se ke katolické víře. Stal se  knězem. Roky pracoval jako misionář v Africe. Později se nechal zprostit slibu čistoty a vystoupil z kněžského stavu. Oženil se a pracoval jako učitel náboženství. Nevyhledával publicitu, ale když byl osloven, poskytl rozhovor a vzpomínal na otce, ale pouze v osobní rovině, napsal server týdeníku Focus. Od politiky a činů svého otce se zřetelně distancoval. Martin Bormann junior zemřel v roce 2013.

Podobně se zachoval také Albert Speer junior, nejstarší syn Hitlerova architekta a ministra zbrojního a válečného hospodářství Alberta Speera. Na svět přišel v roce 1934 a do roku 1945 vyrůstal v Berchtesgadenu. Po válce se stal architektem. Soutěží se účastnil anonymně nebo pod falešným jménem, aby nebyl spojován se svým otcem.

Patřil mezi stavitele, kteří při plánování městské výstavby spolupracovali se sociology a prosazovali energeticky efektivní a k životnímu prostředí šetrné stavby. Stal se jedním z nejvyhledávanějších německých architektů. S otcem udržoval minimální kontakt, a to i po jeho propuštění z věznice v roce 1966. Během norimberských procesů byl Albert Speer senior odsouzen k 20 letům vězení, které si odseděl. Jeho syn svého času pronesl větu: „S fantómem svého otce musím žít.“ Albert Speer junior zemřel loni v září.

Od svého otce se distancovala také Speerova dcera Hilde provdaná Schrammová. Profesí byla pedagožka, věnovala se politice, ovšem zastávala levicové názory. Intenzívně se zasazovala o zlepšení péče o oběti nacistického režimu. Založila nadaci, která podporovala židovské umělce. Kapitál pro nadaci získala prodejem obrazů, které zdědila po otci. Údajně byly ukradené židovským majitelům.

Nejtvrději se s minulostí vypořádal Niklas Frank, syn generálního guvernéra okupovaných polských území Hanse Franka. Za zločiny proti lidskosti byl Hans Frank odsouzen norimberským tribunálem k smrti a v roce 1946 oběšen.

Jeho syn vydal knihu, která pod názvem „Můj otec. Účtování” vyšla i v češtině. Je to nesmlouvavá obžaloba, kde z každého řádku čiší pohrdání, nenávist a odpor k otci. Niklas s ním příliš do styku nepřišel. Narodil se v roce 1939.