OBRAZEM: Unesená Natascha prožila 8 let v podzemní kobce

Policistům se dívku podařilo identifikovat díky jizvě, kterou má nyní 18letá mladá žena na uchu. Nataschinu totožnost potvrdili i její rodiče. Konečný důkaz o dívčině totožnosti mají přinést výsledky analýzy Nataschiny DNA.

Ve středu objevila jedna ze sousedek ve své zahradě ve Strasshofu mladou, zanedbaně vyhlížející ženu, která se identifikovala jako Natascha Kampuschová. Policie, již žena okamžitě kontaktovala, potvrdila, že desetiletá dívka tohoto jména byla v březnu 1998 unesena při cestě do školy.

Únosce Wolfgang Priklopil

Natascha o sobě vypověděla, že se jí právě podařilo uniknout ze zajetí, kde byla držena osm let. V montážní jámě pod garáží ve Strasshofu ji věznil čtyřiačtyřicetiletý elektrotechnik, kterého rakouská policie brzy identifikovala jako Wolfganga Priklopila. K úniku na svobodu prý pomohla Kampuschové neuvěřitelná náhoda. Priklopil měl totiž ve středu jednání a zapomněl ji před odchodem zavřít.

Policie dům, který Kampuschová označila jako své vězení, okamžitě prohledala. Únosci se ale mezitím podařilo uprchnout v autě. K domu se policisté přibližovali velmi obezřetně, protože se obávali případných nastražených trhavin. Kampuschová totiž řekla, že její věznitel podle vlastních slov spí na granátech, což jí očividně namlouval, aby ji zastrašil. Žádné výbušniny ale nebyly v domě nalezeny a také elektronické zabezpečovací zařízení byly povětšinou atrapy.

Dům ve Strasshofu blízko Vídně, kde Natascha strávila v podzemí osm let.

Policisté večer zjistili, že únosce na svém útěku spáchal sebevraždu skokem pod vlak na Severním nádraží ve vídeňské čtvrti Leopoldstadt. V podezmních garážích u nádraží pak policisté nalezli Priklopilovo prázdné červené BMW. Také totožnost únosce však bude muset ještě potvrdit analýza DNA. Nataschu Kampuschovou už vyšetřovatelé spolu s jejími rodiči převezli na bezpečné místo. Tam ji vyslechli členové speciálně ustavené vyšetřovací komise. Je jí poskytována lékařská péče i pomoc psychologů.

V tomto pokoji o rozměrech 4x3 metry, žila dívka od svých 10 do 18 let.

"Mladé ženě se daří přiměřeně okolnostem," řekl na středeční večerní tiskové konferenci ředitel Spolkového kriminálního úřadu (BKA) Herwig Haidinger. Z prvních výpovědí dívky prý vyšetřovatelé zatím nezískali žádný náznak sexuálního zneužívání. Podle odborníků však Natascha trpí "silným stockholmským syndromem". Jde o určitý paradox v chování, kdy si zajatci vytvářejí sympatie vůči svým únoscům.

Schody, které vedly k Natašině kobce.

Podle psychologa Maxe Fridricha bylo Nataschino osmileté utrpení v izolaci v Evropě unikátní. "Víme o podobných údělech z koncentračních táborů. Ale i tam šlo o utrpení v kolektivu," řekl Friedrich. Podle něj je absolutní izolace tím nejhorším způsobem mučení.

V průběhu vyšetřování stále jasněji vychází najevo, že únosce Kampuschovou po celou dobu zajetí neizoloval dokonale od okolního světa. Svědci vypověděli, že mladou ženu tu a tam vídali. Očividně však nikdy nepožádala o pomoc. V pozdějších fázích několikaletého pobytu v izolaci prý únosce dívce dal možnost poslouchat rádio a televizi - ovšem pouze vybrané programy, které sám nahrál na kazetu.

Policistka odvádí Nataschu, již před medializací chrání deka, do bezpečí.

V poslední době prý ale se svým věznitelem občas chodila dokonce na nákup, byla ale natolik zastrašená, že se nikdy neodvážila od muže hnout ani na metr. Podle Gerharda Reischera z ředitelství dolnorakouské kriminální policie byla pravděpodobně až do konce vystavena psychickému násilí. "Především v prvních čtyřech letech svého zajetí musela asi dívka leccos vytrpět," soudí Reischer. Svého únosce prý Natascha musela zpočátku oslovovat "veliteli".

Cela, v níž byla Kampuschová držena, se nacházela pod garáží, v montážní jámě o rozměrech čtyři krát tři metry, upřesnil Reischer. Zhruba polovina tohoto prostoru byla oddělena zdí, v níž byl průchod 50 na 50 centimetrů. Ten byl zastavěn těžkým, zvukotěsným trezorem pokaždé, když pachatel nebyl v domě. V cele o výšce 1,6 metru, vybavené také koupelnou a záchodem, našli kriminalisté sklápěcí lůžko a police s dětskými knížkami.

Dům, který se stal Natasche Kampuschové vězením, patří únoscově matce, která prý svého syna poměrně často navštěvovala. Nejméně jednou se s ní setkala i Natascha. Únosce jí přítomnost dívky vysvětlil jakousi smyšlenou historkou. O únosu matka vůbec nic nevěděla, řekl Reischer.

Věznitel Kampuschové byl elektrotechnik, který dříve vlastnil firmu na výrobu poplašných zařízení, nebo v ní byl zaměstnán. Dům, kde osm let věznil unesenou Nataschu, působí podle policistů dojmem, že to byl velký puntičkář, úzkostlivě udržující pořádek.