O Elysejský palác bude tlačenice

Definitivní rozhodnutí chce Hollande oznámit v prosinci. Už nyní však opatrně naznačuje, že by si pobyt v Elysejském paláci rád prodloužil. Všichni jeho předchůdci z období páté republiky (od roku 1958), s výjimkou Georgese Pompidoua, který v roce 1974 předčasně zemřel, se o druhý mandát minimálně pokusili.

„V příštích měsících či příštích letech nedovolím, aby se zhoršil obraz Francie a její vliv,“ prohlásil nedávno Hollande s tím, že uchazeči o prezidentskou funkci z pravicových stran chtějí zničit francouzský sociální model. Do karet mu začínají hrát i ekonomické ukazatele. Hospodářství se vrátilo k mírnému růstu a nezaměstnanost spadla pod desetiprocentní hranici, čímž už dříve svou případnou kandidaturu podmínil.

Rozhodnost se Hollande snaží projevit i v citlivé otázce imigrantů, když při návštěvě Calais slíbil, že do konce roku bude zrušen tamní uprchlický tábor zvaný „džungle“ a že běženci bez nároku na azyl budou deportováni.

Prezidentovi přívrženci považují Hollanda za „přirozeného kandidáta“ Socialistické strany (PS). I on, pokud se nakonec rozhodne, ale bude muset o nominaci bojovat v primárkách ohlášených na leden. Už nyní je jasné, že by nebyl sám. Cestu mu chce zkřížit například bývalý ministr hospodářství Arnaud Montebourg, představitel levého křídla PS.

Ve vodách nalevo od středu hodlá lovit i Montebourgův nástupce v ministerské funkci Emmanuel Macron, který ovšem jako bezpartijní rozjel vlastní kampaň poté, co si založil hnutí En marche! (Vpřed!). V žebříčcích popularity se svižně vyhlížející a liberálně smýšlející Macron, bývalý investiční bankéř, pohybuje na nejvyšších příčkách a podle komentátorů by mohl překvapit.

Tlačenice na klíče od Elysejského paláce se ale rýsuje i v táboře gaullistických Republikánů, kteří své stranické primárky ohlásili na listopad. Své služby nabídlo hned sedm kandidátů, ovšem jen dva z nich mají podle médií reálné šance: Hollandův předchůdce Nicolas Sarkozy, který i přes dříve deklarovaný odchod z velké politiky projevil silné ambice na návrat, a někdejší premiér Alain Juppé.

Sarkozy se v kampani stylizuje jako zastánce tvrdé linie vůči imigrantům i v otázce vnitřní bezpečnosti, národní identity a boje proti terorismu, který Francii v uplynulých měsících tak těžce zasáhl. Sarkozy zašel až tak daleko, že požaduje možnost preventivní internace islamistů i v situaci, kdy nic trestného nespáchali.

„Každý Francouz podezřelý z vazeb na teroristy, třeba kvůli tomu, že často diskutuje na džihádistických stránkách nebo vykazuje známky radikalizace, protože se stýká s lidmi, kteří se radikalizovali, musí být preventivně umístěn do detenčního centra,“ tvrdí Sarkozy, jenž za tímto účelem požaduje také vytvoření speciálních soudů a vazebních věznic.

To ale Juppé rozhodně odmítá. „Muslim neznamená automaticky terorista. Nechci žádné francouzské Guantánamo,“ prohlásil Juppé v narážce na americkou věznici, kde jsou podezřelí džihádisté drženi bez oficiálního obvinění.

Komentátoři očekávají zajímavý souboj o nominaci. Zatímco Sarkozy má pevnější pozici uvnitř strany, Juppé je na tom lépe u veřejnosti. Oba ale tíží i jistá skvrna z minulosti. Juppé dostal v roce 2004 čtrnáctiměsíční podmínku za podíl na aféře kolem nelegálního financování strany, Sarkozymu hrozí proces kvůli překročení limitu pro financování jeho volební kampaně v roce 2012.

Ani v příštím roce nebude mezi uchazeči o prezidentský úřad chybět zástupce krajně pravicové Národní fronty (FN). Vyhrocené situace kolem uprchlické krize a obavy z dalších teroristických útoků se snaží využít šéfka FN a europoslankyně Marine Le Penová, která kampaň odstartovala v přímořském letovisku Fréjus před 6500 stoupenci.

Slibuje tvrdou protiimigrační politiku a také referendum o vystoupení Francie z EU, po vzoru Velké Británie. A v interview pro televizi CNN se vyznala ze sympatií k americkému prezidentskému kandidátovi Donaldu Trumpovi.

„Jsme si podobní, protože nepatříme k establishmentu, nejsme na nikom závislí a nikdo nám nerozkazuje,“ prohlásila s tím, že pro Francii je „lepší kdokoli jiný než Hillary Clintonová“.

Le Penová by podle průzkumů mohla vyhrát první kolo hlasování. V rozhodujícím, druhém kole jsou ale její šance malé, protože by se proti ní semkli voliči tradiční pravice i levice.

Tento možný scénář vybízí k úvaze, že se příštím prezidentem Francie stane zřejmě ten, kdo se s Le Penovou probojuje do druhého kola. A protože vyhlídky levicových kandidátů nejsou příliš nadějné, upírá se pozornost na primárky u Republikánů, konkrétně na souboj Sarkozy–Juppé, jako na událost, která by mohla celkový výsledek prezidentských voleb předznamenat.