Článek
Z mapy zveřejněné týdeníkem Focus vyplývá, že Američané odposlouchávali prakticky celou Evropu, spojenecké západní Německo nevyjímaje, a v přesně vymezených čtvercích.
Odposlouchává každý. A kdo tvrdí, že ne, ten odposlouchává právě teď.
„V berlínském úřadu pro zpracování archívů Stasi leží americké materiály, jež zůstávaly až dosud kvůli své výbušnosti pod zámkem. Kilogramy amerických dokumentů, ukořistěné Stasi za studené války, zachycují do nejmenších podrobností cíle elektronických útoků, obsahují šifrovací kódy a osobní zápisy. Ačkoli pocházejí z osmdesátých let, umožňují náhled do zřejmě nejmocnější zpravodajské služby na světě,“ poznamenal Focus.
Co z toho plyne? Možná že tehdejší západoněmečtí politici opravdu žili dlouho v bláhovém přesvědčení, že přátelé si do ložnic nenakukují. Nejpozději po 3. říjnu 1990, německém sjednocení, kdy Bonnu oficiálně připadly archívy Stasi, museli tušit, jak se věci mají.
Technici „zapomněli“ na ambasádě štěnice
Muž z Německa, jemuž přátelé i protivníci přezdívali 008, seděl v šéfově pracovně ve špionážním impériu v Langley ve státě Virginie.
Skrz neprůstřelná okna hleděl na rozkvetlé třešně. Hostitel, šéf CIA James Woolsey, nechal podávat čaj v nejluxusnějším míšeňském porcelánu.
Bernd Schmidbauer, koordinátor zpravodajských služeb v týmu kancléře Helmuta Kohla, šel v květnu 1994 rovnou k věci. Německé velvyslanectví ve Washingtonu je odposloucháváno. Údajní telefonní technici – snad jako pozornost podniku – napíchli linky.
Woolsey přislíbil nápravu, stejně jako když Schmidbauer obžalobu rozšířil: odposlechy NSA v Německu musí ustat.
„Jsme přátelé, nikoli protihráči,“ použil host argument, který teď po 19 letech opakovaně zaznívá. Také jeden muž ve Vídni nedokáže pochopit německé rozhořčení nad neomaleností NSA. Podle zběhlého technika Edwarda Snowdena v SRN denně zachytí a uloží až 30 miliónů telefonátů, e-mailů a textových zpráv.
| Nejvíc lidí má ruská služba |
|---|
| * Ruská odposlechová služba Fapsi, která spadá pod domácí tajnou službu FSB, má 130 tisíc zaměstnanců. |
| * Na druhém místě skončila NSA s asi 55 tisíci lidmi. |
| * Britové zaměstnávají zhruba 5500 specialistů. |
| * Německá BND má smlouvu se dvěma tisíci lidmi. |
| Zdroj: Focus |
Gert-René Polli, do roku 2007 šéf rakouského Spolkového úřadu na ochranu ústavy a boj proti terorismu, si vzpomíná na společné porady s německými kolegy: „Všem nám bylo naprosto jasné, o co jde. Možná jsme neznali kódová označení, ale o strategii NSA jsme věděli své.“
Každý proti každému
Berlín, třída Pod lipami, rok 2003. Jedna žena vytáčí z mobilu neveřejnou přímou linku na ruské velvyslanectví. Specialisté sekce 4B-5 německé kontrarozvědky zbystřili sluch.
Karin H., narozená v NDR, která vystudovala v Moskvě, se pochlubila: „Už jsem tam! Povedlo se!“ Měla tím na mysli své nové místo – přímo v kanceláři braniborského premiéra.
Jurij B., důstojník ruské rozvědky SVR s diplomatickým krytím, rozhovor ihned uťal: „Ne, děkuji, konec.“ Tušil, že nenaslouchá jako jediný.
Díky umístění své ambasády dosáhnou Putinovi lidé až do berlínské vládní čtvrti. Žádný mobil, žádné pevné spojení si před nimi nemůže být jisté. A k tomu je zapotřebí připočíst, že Američané i Britové si pohlídají každý hovor či e-mail německých politiků, úředníků a zpravodajců.
Nejmenovaný zdroj z německé bezpečnostní komunity citovaný listem Frankfurter Rundschau s nadsázkou situaci přirovnal k onanii připisované Sigmundu Freudovi. „Odposlouchává každý. A kdo tvrdí, že ne, ten odposlouchává právě teď,“ podotkl.