Článek
Svými činy se britský bulvární list dopustil nejen nelidského chování, ale zřejmě také maření policejního vyšetřování. Právník pozůstalé rodiny Mark Lewis označil počínání jeho novinářů za odporné a zavrženíhodné. Na případ upozornil britský deník The Guardian.
„Je to bolest navršená nad celou tragédií, při zjištění, že News of the World v sobě nemají špetku lidskosti v tak strašné době. Skutečnost, že byli schopni jednat tak odporným způsobem, který mohl ohrozit policejní vyšetřování a přinesl falešnou naději, je opovrženíhodný,“ řekl právník rodiny.
Najali si vlastní detektivy
Třináctiletá školačka Milly Dowlerová zmizela 21. března roku 2002 při cestě domů ve Waltonu nad Temží poblíž Londýna. Od té doby se neozvala a zatímco detektivové Scotland Yardu zahajovali pátrání, bulvární list News of the World zareagoval po svém: najal si vlastní detektivy, kteří jim zajistí čtivý příběh.
Rodiče Milly Dowler při čtení prohlášení
Podle Guardianu zaplatili novináři hampshirskému soukromému detektivovi Stevu Whittamoreovi za to, že zjistí adresy a telefonní čísla všech Dowlerů ve Waltonu, která nejsou uvedená v telefonních seznamech. Čísla získal detektiv ilegální cestou, z tajných nahrávek britského Telecomu.
Ostatní záležitosti byly v rukou Glenna Mulcairea, detektiva a tehdy ještě řádného zaměstnance News of the World. S jeho pomocí začali novináři zachycovat zprávy z Millyina telefonu. Podle Guardianu se navíc nabourali přímo do její hlasové schránky, kam blízcí dívky v naději, že je naživu, zasílali množství prosebných zpráv.
Mazání zpráv dalo rodičům falešnou naději
Novináři z News of the World se jimi probírali, dokud nenarazili na problém: zpráv je příliš, hlasová schránka nedisponuje dostatečnou kapacitou, je plná a další odeslané vzkazy nepřijímá. Rozhodli se tudíž pro radikální krok a začali zprávy mazat.
Jejich počínání mělo jeden zejména otřesný následek. Když Millyini rodiče a přátelé volali znovu a zanechali další zprávy, zjistili, že hlasovou schránku někdo promazal a získali tak falešnou naději, že dívka žije. Novináři nejčtenějšího britského listu přitom bez uzardění pokračovali ve své hře a mimo jiné uveřejnili rozhovor s Millyinými rodiči, ve kterém mluví o svých nadějích v návrat dcery.
Mazání zpráv deníkem však kromě citových následků také způsobilo průtahy v policejním vyšetřování. Kromě toho, že zmátl detektivy pátrající po dívce, smazal důkazy, které mohly být užitečné.
Případ je špičkou ledovce
Detektivové ze Scotland Yardu nyní procházejí nekolikatisícistránkové poznámky Glenna Mulcairea, někdejšího soukromého očka ve službách News of the World, jež mají dokazovat, že se bulvární deník skutečně do telefonu ztracené dívky naboural.
Případ Milly Dowlerové je však pouze jedním, byť zřejmě nejzávažnějším, v kauze skandálního nabourávání se novinářů listu do telefonů. Již delší dobu cloumají Velkou Británií případy špiclování hovorů a zpráv populárních a významných osob veřejného života. Obětí takovýchto útoků se v minulosti stali například fotbalisté Wayne Rooney a Ryan Giggs, herečky Sienna Miller a Gwyneth Paltrow, starosta Londýna Boris Johnson, zpěvák George Michael, herec Jude Law a v neposlední řadě členové královské rodiny.
Kvůli aféře již skončili ve vězení někteří novináři News of the World v čele s Glennem Mulcairem, který si v roce 2007 za své praktiky odseděl šest měsíců. Nyní jsou v hledáčku vyšetřovatelů Rebekah Brooksová, nynější generální ředitelka vydavatelství News International magnáta Ruperta Murdocha, která byla v době Millyiny kauzy šéfradaktorkou News of the World, a její tehdejší zástupce Andy Coulson, jenž až do letošního ledna působil jako mediální poradce britského premiéra Davida Camerona, než byl nucen odstoupit.
Celý případ oživil proces s Levim Bellfieldem, který si v současnosti již odpykává trest za vraždu dvou mladých žen a minulý měsíc byl na doživotí odsouzen také za vraždu Milly.
Po zveřejnění informací o vniku novinářů do telefonu zavražděné dívky se začalo spekulovat také o tom, zda redaktoři nepronikli rovněž do telefonů příbuzných obětí teroristických útoků v londýnském metru a autobuse ze 7. července 2005.