Článek
Na mohutném dálničním parkovišti u severofrancouzského přístavního města Calais funguje síť převáděčů, která si za své služby účtuje 500 eur, tedy v přepočtu asi 13,5 tisíce korun. To je ve srovnání s jinými poměrně nízká cena.
"Ti lidé přesně vědí, který řidič je právě pryč nebo spí, a pomůžou vám dostat se dovnitř," říká mladý Ghaňan, kterému je kolem 30 let.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Problém je však v tom, že nevědí, kam má kamión namířeno. Snaží se přednostně vybírat nákladní auta s britskou poznávací značkou. I tak je ale cíl nejistý.
Budíček na vojenské základně
Někteří uprchlíci se tak místo v Británii ocitli například v Německu nebo v Belgii. Skupina tří mladých mužů a dvou žen se dokonce vrátila do Calais, protože se probudila na francouzské vojenské základně.
Vyprávěli, že se dveře otevřely a na oblečení se jim míhala světýlka z laserových paprsků ze zbraní, s nimiž na ně mířili vojáci. Podle súdánského lékaře Muhammada Adama propadli běženci panice. Policie je nejprve zatkla a pak sama odvezla zpátky do Calais.
Sítě pašeráků lidí hojně operují v blízkosti takzvané Džungle, což je obrovský slum u Calais, kde se soustředilo kolem čtyř tisíc běženců čekajících na příležitost dostat se přes Lamanšský průliv.
Francouzské úřady v pondělí do Džungle poslaly buldozery, které část slumu zlikvidovaly. [celá zpráva]
Cena úměrná riziku
Ceny ovlivňuje riziko či naopak jistota úspěchu. Nejdražší je zaručený průjezd do Británie, tedy bez ohledu na to, kolik pokusů musí dotyčný učinit, aby se mu to podařilo. "Klient" tak často cestuje s vědomím řidiče.
Podle tvrzení jednoho humanitárního pracovníka v Džungli zaplatil minulý týden jeden Syřan 11 500 eur (přes 310 000 korun), dvojnásobek proti obvyklé ceně, aby se dostal do Londýna. Zůstal proto v táboře jen jednu noc, zatímco jiní, kteří jsou bez peněz, tráví čekáním celé měsíce. Snaží se přitom vyhýbat policii a zkoušejí zdlouhavě zdolávat překážky.
Lidé mohou požádat o azyl pouze v případě, když překročí nelegálně (hranici).
Británie investovala milióny do posílení bezpečnosti v okolí přístavu a tunelu pod Lamanšským průlivem, ale i tak se některým tyto překážky daří překonat.
S Afghánci dvě šance
Někdy jich přejde deset za jedinou noc, ale pak uběhne deset dnů, kdy se to nepodaří nikomu, sdělil humanitární pracovník.
Nízkonákladové převaděčství zavedli údajně afghánští pašeráci, kteří nabízejí přistěhovalcům druhou šanci, pokud je nákladní vozidlo napoprvé do Británie nedostane.
Orientace podle zatáček
Podle Súdánce Adama se na korbě vozidla snaží uprchlíci orientovat, zda vozidlo vjíždí často do ostrých zatáček, protože na cestě k terminálům trajektů stojí hodně kruhových objezdů. Tak lze vytušit, zda už jsou na palubě lodi. Mnohé uprchlíky zadrží policie. Někteří tráví dlouhý čas v zadržovací vazbě.
Podle některých aktivistů je existence pašeráckých sítí nevyhnutelným důsledkem politiky Londýna.
"Britská vláda nedělá nic, aby splnila požadavky Francie a uprchlíků, aby lidé mohli žádat o azyl zde (v Džungli). Lidé mohou požádat o azyl pouze v případě, když překročí nelegálně (hranici)," řekl Tom Radcliffe, britský dobrovolník pracující v táboře.
"Jsou tady lidé, kteří mají naprosto oprávněné důvody žádat o azyl, ale jsou nuceni spáchat nezákonný čin, než mohou být vyslyšeni," dodal.
