Německý podnikatel si koupil koncentrační tábor. Příbuzní obětí jsou v šoku

Tábor Langenstein-Zwieberge poblíž saského Halberstadtu, nechvalně proslulý využíváním otrocké práce, získal za půl milionu eur (12,7 milionu korun), upozornil web The Telegraph.

Peter Jugl, majitel GPM Projekt 58 UG, developerské společnosti, která se specializuje na „problematické nemovitosti“, ho získal poté, co se předchozí vlastník nevymanil z insolvence.

Toto rozhodnutí rozhořčilo saské historiky i příbuzné přeživších tábor. Nemohou uvěřit, že tak historicky citlivá památka byla prodána soukromé firmě.

Objekt se v poválečném období využíval až od 70. let 20. století, nejprve ho měla ve správě Národní lidová armáda NDR a později bundeswehr. V roce 1995 prodal Treuhand, spolkový privatizační úřad, areál soukromé osobě, což byla zvláštní, ale zpočátku bezvýznamná transakce. Nový majitel bezplatně předal památníku přístupnou část tunelu, dlouhou asi 120 metrů.

Následně vlastník zkrachoval, na scéně se objevil insolvenční správce a na historii místa nebral příliš ohled.

Tábor Langenstein-Zwieberge pod pahorky Thekenberge nedaleko Halberstadtu v pohoří Harz tvoří dvanáct kilometrů dlouhá síť tunelů, kde ve strašlivých podmínkách dřeli vězni. Přeživší líčili podmínky v táboře jako natolik barbarské, že se v tunelech „hromadila těla“ a mnozí z nich trpěli extrémní podvýživou.

Tábor s krycími názvy „BII“, „Z“ a „Mfs“, satelitní tábor lágru smrti v Buchenwaldu, má temnou historii: ukrytý mezi horami a lesy natolik, že závod Malachit AG, nastrčená firma Junkers-Werke, nechal v podzemí zřídit výrobní haly pro stíhací letadla a rakety V-2, které ničily Londýn. Tisíce vězňů z 38 národů pracovaly ve dvanáctihodinových směnách na ražbě obrovských tunelů do hor. Celkem tam přišlo o život více než 4300 z nich. Na staveništi i v táboře, při pracovních úrazech či v důsledku nemoci, při popravách a na pochodech smrti.

Když Mariana Barcikowského v létě 1944 deportovali z Varšavy do Německa, byl to silný, 190 centimetrů vysoký mladý muž, sportem zocelený odpůrce nacistického režimu.

Barcikowski přežil. Dvanáct měsíců, od dubna 1944 do chvil krátce před koncem války, budoval spolu s dalšími asi sedmi tisíci vězni tunely pro zbraně pro předpokládané konečné vítězství, především rakety V-2 konstruktéra Wernhera von Brauna.

„Otec byl na tom tak zle, že neměl ani síly na pochod smrti,“ dodala ve webu SpiegelOnline Helena Barcikowská, dvaašedesátiletá kostýmní výtvarnice. Když se po válce vrátil ke své rodině, zůstal jen stínem svého dřívějšího já, trpěl tuberkulózou a úplavicí – a vážil pouhých 48 kilogramů.

„Jsem naštvaná, smutná a pobouřená zároveň,“ netají se Barcikowská šokem z toho, co se teď děje.

Nákup znepokojil i historiky. „Děsí mě, že se něco takového může stát i po 80 letech. Člověk má pocit, že nikdo z těch, kdo mají politickou odpovědnost, nebere tento historicky citlivý objekt vážně. To není nemovitost, ale masový hrob,“ kroutí nevěřícně hlavou Rainer Neugebauer, profesor společenských věd na Vysoké škole aplikovaných věd v Harzu.

Zatím není jasné, co hodlá společnost GPM Projekt s místem někdejšího nacistického tábora udělat. Právník firmy však u soudu údajně prohlásil, že se samotnými tunely se žádné komerční využití neplánuje.

Internetové stránky společnosti představují portfolio různých rezidenčních a kancelářských projektů, ale také letištní hotel a ubytovací bloky pro studenty. Stejný web o místě koncentračního tábora vágně hovoří jako o „podzemních prostorách v Halberstadtu“, aniž by doplnil další kontext.

Podle SpiegelOnline se místní úřady původně snažily koupi pozemku zablokovat, protože se na něm nachází památník obětem zločinů spáchaných na místě, kde smrt zevšedněla.

Jugl však poté zažaloval státní orgány a spor vyhrál s odůvodněním, že jejich právo veta se nevztahuje na prodej nesolventních objektů – jako tomu je v případě Langenstein-Zwieberge.

Web The Telegraph se obrátil na Juglovu firmu s žádostí o komentář, avšak nedočkal se ho.

„Jak je možné, že stát není za toto historické místo zodpovědný? Jako by bývalý koncentrační tábor byl šrot, který lze s klidným svědomím přenechat volnému trhu,“ uzavírá SpiegelOnline.