Německu bude trvat sto let, než doplní vojenské zásoby na stav před pár roky, tvrdí studie

Vládní výdaje na zbrojení jsou podle studie naprosto nedostatečné. Na vině nejsou jen finance, ale také „bezútěšný systém zadávání veřejných zakázek“. Představitelé zemí NATO se už v roce 2014 na summitu ve Walesu zavázali, že budou své vojenské rozpočty postupně zvyšovat, tak aby nejpozději v roce 2024 dosáhly dvou procent HDP. Německo tohoto cíle teprve letos dosáhlo poprvé.

„Musí se jasně říct: pokračovat jako dříve by bylo nedbalé a nezodpovědné vzhledem k ruské agresi,“ řekl Guntram Wolff, autor studie. Rusko se podle jeho slov stává stále větší bezpečnostní hrozbou pro NATO. „Zároveň děláme velmi pomalý pokrok s přezbrojováním nezbytným pro odstrašení,“ dodal Wolff.

Podle zprávy se německé vládě v současné době teprve nyní daří nahradit zbraně proudící na Ukrajinu. V případě systémů protivzdušné obrany a mobilních odpalovacích jednotek (dělostřelecké houfnice) zásoby dokonce výrazně klesají.

Při současném tempu nákupu by zásoby stíhaček z roku 2004 byly dosaženy asi za 15 let, zásob bojových tanků by se dosáhlo asi za 40 let a pro dělostřelecké houfnice platí téměř 100 let.

Bojová síla Ruska navzdory vojenské invazi a ztrátám na Ukrajině neustále roste. Rusko je podle zprávy schopno získat stejné množství zbraní v mnohem kratším čase. Jeho výrobní kapacity jsou nyní tak velké, že během půl roku zvládnou vyprodukovat nynější zásoby bundeswehru.

Díky podpoře ze Severní Koreje může Rusko v současné době trvale pálit přibližně 10 tisíc nábojů (granátů a raket) denně. Při tomto tempu by byla celá roční německá produkce vyčerpána po 70 dnech.

Ze zprávy vyplývá, že Rusko dosahuje významného pokroku v produkci moderních bojových systémů. Například kapacity bezpilotních dronů se zvýšily více než šestinásobně. Ruský arzenál a špatná obrana v případě nadzvukových a hypersonických střel je pro NATO vysokým bezpečnostním rizikem, uvádí zpráva. Upozorňuje, že v případě uzavření příměří na Ukrajině by se ruské vojenské zásoby zvyšovaly bezprecedentním tempem.

Autoři analýzy kritizují zejména skutečnost, že německá vláda nenabízí dostatek pobídek pro vojenský průmysl k rozšiřování výrobních kapacit, protože není jasné, kolik peněz Německo chce a může vynaložit na obranu. Výsledkem jsou dlouhé dodací lhůty a vysoké náklady.