Článek
Haralda Martensteina a Toma Peuckerta, úspěšné spisovatele, pojí přátelství. První pochází ze západního Německa, druhý se narodil v NDR. Letos spolu vydali satirický román, který se okamžitě vyšvihl mezi bestsellery. Jmenuje se Černé zlato z Warnemünde a staví dějiny na hlavu.
BEZ KOMENTÁŘE: Angela Merkelová se zúčastnila mše k oslavě sjednocení NěmeckaVideo: Reuters
Už v první kapitole vytahují autoři trumfy. Stranický funkcionář Günter Schabowski přichází 9. listopadu 1989 na tiskovku ve východním Berlíně. Vytahuje papíry a zmateně předčítá. Avšak místo aby nedopatřením ohlásil otevření hranic, jak se stalo, oznámí, že geologové objevili u pobřeží Baltu obrovské zásoby ropy. Na otázku, kdy se začne těžit, odpovídá legendárním výrokem: „Pokud vím, tak okamžitě.“
NDR tudíž přežije, politický systém připomíná dnešní čínský. Ossis (Výchoďáci) se topí v penězích. Země se změní na druhý Katar. Chudí žijí na západě – berou směšné mzdy, o víkendech grilují u Bodamského jezera kuřata a snaží se emigrovat nebo vystěhovat do ráje – na východ.
(Někdejší kancléř) Gerhard Schröder se stane mluvčím kombinátu Zentronik. Hartmut Mehdorn, který se v reálu podepsal pod krach dosud neotevřeného berlínského letiště, se v románu živí jako manažer IT gigantu Robotron, skončí ve vězení a dožívá v domě pro seniory v Jeně. Režisér Frank Castorf žije v ústraní v Uckermarku a inscenuje zde Fausta – Mefista hraje bývalý předseda zemědělského družstva, Fausta mladý neonacista.
(Krasobruslařská legenda) Katarina Wittová moderuje televizní reality show. Karl-Theodor Guttenberg, někdejší ministr obrany, jehož slibnou kariéru zničilo opsání části doktorské práce, se v románu stává ministrem hospodářství a úřaduje ve 132. patře mrakodrapu Karla Liebknechta na Alexandrově náměstí. „V porovnání s jinými státy je NDR příkladnou demokracií,“ vkládají mu autoři do úst.
Mladí rozdíly nevidí
Ekonomické a společenské srůstání národa rozděleného 41 let ostnatým drátem do dvou společenských systémů zůstává během na dlouhou trať. Před tím, co se povedlo, nezbývá než smeknout. Takovou zátěž by utáhla jen málokterá ekonomika.
Podle institutu Forsa v roce 2014 více než polovina Němců ve věku 16 až 29 let považuje rozdíly mezi severem a jihem SRN za výraznější než mezi západem a východem – opak si myslí necelá třetina.
V NDR vládla totalita. Ale všední život byl bezstarostný
„Na východě pocit, že je západ převálcoval, nevedl ke sblížení. Většina Wessis (Zápaďáků) zůstává naopak přesvědčena, že to ani jinak nešlo. Pokud něco funguje, není důvod to měnit,“ vysvětluje Karl-Siebert Rehberg, profesor sociologie na TU v Drážďanech.
Kancléř sjednotitel Helmut
Kohl slíbil v roce 1990, že západoněmecké hospodářství změní NDR v „kvetoucí zemi“. Ta se zrodila. Silnice, komunikační sítě, životní prostředí, architektura – to vše je moderní. Televize ZDF loni vysílala pořad ne o výměně manželek, ale rodin. Ta ze západoněmeckého Duisburgu nevěřila v Drážďanech svým očím – vše nové, moderní, čisté, velkorysé.
Ne vše jde jako po másle. V nových spolkových zemích není soběstačná ekonomika. Objevují se sice úspěchy – Lipsko, Drážďany, Erfurt, ty ale nepřevládají. Od pádu zdi se přestěhovaly na západ přes dva milióny většinou mladých a vzdělaných lidí. Východoněmecká průmyslová města jako Eisenhüttenstadt či Hoeyerswerda ztratila polovinu obyvatel. Příjmy nedohnaly západ.
A tak především starší generaci připadá, že prohrála. „Ano, v NDR vládla totalita. Ale všední život byl bezstarostný. Na penězích nezáleželo, protože bylo jedno, jestli jsi vydělal 500 nebo 700 marek. Potraviny a nájmy byly tak laciné, že na slušný život stačilo 300 marek. Když jsem v práci s něčím nesouhlasil, šel jsem hned za vedoucím. To dnes nejde. Dneska má šéf vždy pravdu,“ přemítá Joachim Gänserer, elektrikář z Lipska.
