Německá policie se obává válek gangů jako ve Švédsku

Ve skandinávském království dochází téměř denně ke střelbě a atentátům mezi znepřátelenými gangy a klany migrantů, střelba a exploze zabíjí i ty, kteří se v nesprávný čas ocitnou na nesprávním místě, včetně dětí na hřištích. Většinu násilí mají na svědomí boje narkomafie o nadvládu nad teritorii. „V Německu je to nemyslitelné?“ táže se deník Bild.

„Vůbec ne,“ říká Frank Richter (64), který více než sedm let řídil policii v Essenu v Severním Porýní-Vestfálsku, tedy městě, které spolu s Berlínem sužují největší problémy s brutální klanovou kriminalitou.

Spolu s ministrem vnitra Herbertem Reulem (71, CDU) jako první vytáhl do boje proti zločineckým rozvětveným rodinám. Před více než třemi lety oznámil, že pohled na Švédsko musí být varováním, aby se nebezpečí klanové kriminality konečně bralo vážně.

„Pokud se nebezpečí klanové kriminality nebude brát vážně, pak se bohužel lze obávat, že nejpozději za deset let budeme mít i ve velkých německých městech takové poměry, jaké v současnosti panují ve Švédsku,“ upozorňuje.

Bývalý policejní šéf vzpomíná: „Na policejním ředitelství v Essenu nás navštívila delegace švédské policie, chtěla od nás slyšet a vidět, jaké strategie proti klanům používáme. Už tehdy byly problémy ve Švédsku mnohem větší než tady v Německu. Dodnes si velmi dobře pamatuji, jak se mě policejní šéfka z Göteborgu na začátku rozhovoru zeptala, kolik útoků střelnými zbraněmi a ručními granáty nebo výbušninami jsme měli týdně.“

Richter si nejprve myslel, že jí špatně rozuměl, ale tlumočník otázku potvrdil. „Když jsem jí řekl, že k tomu naštěstí ještě nedošlo, řekla jen, že bychom se měli ujistit, že to tak zůstane, protože situace se každým týdnem víc a víc vyhrocuje. Bohužel měla pravdu,“ dodává.

„Švédští kolegové nám pak také vylíčili, že se při útocích na domy a auta používají výbušniny, že se z jedoucích aut střílí poloautomatickými zbraněmi na skupiny na chodníku. Opravdu jako v brutálních gangsterských filmech. Když jsme řekli, že si nedovedeme představit, že by se to u nás dělo, policejní šéfka řekla: ‚To jsme si mysleli před deseti lety. Bohužel jsme to podcenili, neudělejte stejnou chybu,‘“ vrací se ve vzpomínkách.

Opakovaně dochází ke kontaktům mezi libanonskými a syrskými rozvětvenými rodinami ze Švédska a Německa; například podle zdrojů Bildu 300 členů klanu z Essenu chtělo odcestovat do Skandinávie bojovat.

Rychlost eskalace je podle Richtera šíleně vysoká. Například v Essenu se v létě do sebe pustilo asi tisíc Syřanů a Libanonců a policii pomohlo to, že vyjednavači klanů po několika dnech sjednali příměří.

Znepokojivě vyznívá i situace v Hamburku, kde proti sobě krvavě útočí drogové gangy, které mají přístup ke střelným zbraním. Od ledna město zažívá vlnu násilí, kterou provázejí i krvavé popravy. Poslední se stala v neděli večer, kdy čtyřčlenné komando usmrtilo muže před šiša barem Cherie ve čtvrti Sasel.

„Je to stejné jako ve Švédsku. Dříve měli všichni nože. Teď si pořídili střelné zbraně a používají je. Zdá se, že i v Hamburku je to podobné. Mladým migrantům jde o hodně peněz a o čest rodiny,“ uzavírá Richter.

„Stát by měl vycenit zuby a nepřenechat zločincům milimetr plochy. Obávám se, že se tak neděje,“ citovala televize SAT 1 zkušeného policejního vyšetřovatele z Hamburku, který s ní hovořil pod podmínkou anonymity změněným hlasem zády ke kameře.