Němcům, národu s pověstí workoholiků, se už dřina zajídá

Agentura Bloomberg si je vzala na paškál: „Zapomněli Němci na svou slavnou pracovní morálku? Z hlediska průměrné pracovní doby na zaměstnance vykazují nejnižší pracovní nasazení ze všech zemí OECD.“

Po desetiletí trvající přestávce začaly odbory prosazovat zkrácení pracovní doby – nejen vyšší platy. Koučové, sociologové a organizační poradci vychvalují přednosti takového kroku jako léku na vyhoření, rozvrácené rodiny, nízkou produktivitu, a dokonce i na změnu klimatu.

„Mladší generace se zdaleka tak neupínají k protestantské pracovní etice jako jejich rodiče. Skrze ně viděly, jak strašný dopad to má,“ říká v listě The Wall Street Journal Margareta Steinrückeová, spoluautorka knihy Pracuj méně, žij více, která vyšla letos. „A tak vzkazují rodičům, politikům, manažerům: promiňte, my už tak dřít nebudeme.“

Mnoho Němců se po generace považuje za vysoce výkonné workoholiky. Zdroj tohoto klišé se ztratil v čase, nicméně sociolog Max Weber ve své knize „Protestantská etika a duch kapitalismu“ z roku 1904 vykreslil reformaci jako hlavní hnací sílu tvorby bohatství v severní Evropě.

Německo možná dokonce vynalezlo motivaci přímo na očích: koncem 19. století se v kuchyních dostaly do módy utěrky s vyšitými hesly „S radostí konej svou povinnost“ nebo „Práce je ozdobou ženy“, které měly odrazovat od domácího nicnedělání.

Hendrik Laeppche, který vlastní středně velkého distributora autodílů v severním Německu, v praxi naráží na odpor k práci – a neomezuje se jen na generaci Z.

„Zrovna jsme měli jednu učnici, 23letou, velmi talentovanou,“ líčí. „Nabídli jsme jí místo na plný úvazek, a co odpověděla? ‚Chci pracovat čtyři dny v týdnu, chci mít čas prodávat věci na internetu, dělat tohle, dělat tamto.‘(…) Pak tu máte 59leté. Chtějí zpomalit, pracovat od pondělí do čtvrtka.“

Tento trend mate ekonomy a politiky, kteří se obávají, že záchvat nonšalance může být špatným znamením pro stagnující ekonomiku, která zažívá nejhorší nedostatek pracovních sil v poválečné historii.

„Lidé ve Francii, v Itálii a jinde pracují mnohem více než my,“ postěžoval si na začátku roku ministr financí Christian Lindner, když představoval daňové pobídky, které mají Němce přimět, aby si přesčasy opět zamilovali.

Michael Kretschmer, konzervativní premiér Saska a dlouholetý zastánce většího množství práce, řekl: „Všichni mluví o částečných úvazcích, o čtyřdenním pracovním týdnu. To je velké hospodářské nebezpečí.“

V němčině se ctnost pracovitosti nazývá Fleiss, což lze přeložit jako píle nebo pracovitost. Fleiss ovlivnila politický dialog během dluhové krize v eurozóně v roce 2010, kdy se mnoha německým voličům nelíbilo, že musí zachraňovat své řecké bratrance, kteří odešli do důchodu v 57 letech, a podle záběrů ve zprávách se zdálo, že tráví život popíjením espressa na kavárenských terasách.

Přesuneme-li se do současnosti, průměrný Řek podle OECD loni odpracoval 1 897 hodin, o 554 hodin více než Němec. Řekové nyní odcházejí do důchodu v 67 letech a minulý měsíc vstoupil v platnost zákon umožňující šestidenní pracovní týden.

V Německu mezitím 50 podniků pilotně zavádí čtyřdenní pracovní týden v rámci studie univerzity v Münsteru, jejímž cílem je zjistit, zda by méně práce a plná mzda mohly být pro pracovníky atraktivní. Evropská unie očekává, že řecká ekonomika letos poroste o 2,2 procenta, zatímco německá ekonomika neroste od roku 2019.

„Krize naučila Řeky, že úspěch přichází díky tvrdé práci,“ řekl Alex Kirgiannakis, bývalý obchodník s cennými papíry ze Soluně, který nyní provozuje Apló, oblíbenou řeckou restauraci s rychlým občerstvením se dvěma pobočkami v Berlíně. „Zaměstnávám dost Řeků. Také Italy a Španěly. Němce už méně… Dobře znají systém, a když ho znáte, máte tendenci ho zneužívat.“

Rick Weinberg, rodák z Michiganu, pracoval jako produktový manažer IT v Silicon Valley, než se před čtyřmi lety přestěhoval s rodinou do Evropy. První den v berlínském start-upu ho šokovalo, když hodiny odbily poledne. „Všichni vstali a odešli pryč na celou hodinu, hodinu a půl… A pak udeřila půl šestá, šestá hodina, a to je jako startovní výstřel ke zmizení,“ řekl.

Průzkum společnosti YouGov z minulého měsíce ukázal, že více než čtvrtina respondentů – včetně třetiny mužů –, kteří v poslední době volali do práce, o své nemoci lhala. Podvody s nemocenskou – i to má své vlastní sloveso krankfeiern (užívat si nemoc) – se rozmohly natolik, že firmy reagují a zavádějí vlastní kontroly.