Článek
Vědci s pomocí uhlíkové metody zjistili, že ostatky patří muži původem z Blízkého východu, který žil na počátku prvního století, tedy v době, kdy měl Jan Křtitel v regionu působit.
"Máme tu pár velmi zajímavých dat," komentoval nález pro server Live Science výzkumník z Oxfordské univerzity Thomas Higham.
Kosti objevili archeologové Kazimir Popkonstantinov a Rosica Kostova předloni během vykopávek na místě kostela postaveného v průběhu 5. a 6. století. Pod oltářem našli mramorový sarkofág o délce pouhých 15 centimetrů, který ukrýval tři zvířecí kosti a šest lidských - část kloubu, zub, úlomek lebky a kusy žebra a paže.
Opodál ležela druhá krabička vyrobená ze sopečné horniny, na níž byl nápis "Bože, pomáhej, prosím, svému služebníkovi Tomášovi" a jméno svatého Jana Křtitele a datum jeho svátku.
Všechny kosti podle vědců patřily stejnému člověku. Zrekonstruovat DNA nositele se povedlo jen díky radiouhlíkovému rozboru kolagenu z kloubu.
Nalezené zvířecí kosti byly ještě starší než lidské, a to zhruba o 400 let. Pocházejí z ovce, krávy a koně. Někdo je mohl do krabičky vložit, protože ji chtěl znesvětit, anebo prostě proto, aby relikviář vypadal působivěji.
Dar od mecenáše?
Podle výzkumníků mohl muž jménem Tomáš ostatky Jana Křtitele na ostrov přinést, aby mohl být kostel vysvěcen. Upozornili, že ve 4. a 5. století bylo běžné, že bohatí mecenáši hradili stavbu nových kostelů, jimž také darovali ostatky světců.
"Lze si představit, že stavba kostela odvisela od tohoto velmi důležitého daru pocházejícího zřejmě od patrona kláštera," poznamenal Higham.
Oxfordský archeolog Georges Kazan nevylučuje, že ostatky patří Janu Křtiteli. Tvrdí, že ostatky Jeruzalém nejpozději ve 4. století opustily, přičemž směřovaly hlavně do Konstantinopole (dnešního Istanbulu). Na druhou stranu nikdy nebyl a není výjimečný výskyt falešných ostatků svatých.