Nad Británií visí další volební pat

Konzervativci premiéra Davida Camerona (dnes mají 307 mandátů) i opoziční labouristé (258) vedení Edem Milibandem mají podle průzkumů zhruba stejnou šanci na vítězství. Nikdo ale nejspíš nezíská většinu 326 (z 650) křesel v Dolní sněmovně nutnou pro samostatné vládnutí.

Průzkumy odhadují, že rozdíl mezi oběma stranami bude asi jeden jediný procentní bod: zpravidla se hovoří o 34 procentech hlasů pro konzervativce a 33 procentech pro labouristy (což by znamenalo kolem 270 až 280 mandátů pro každou stranu). V úvahu je však třeba brát zhruba tříprocentní statistickou odchylku: i kdyby ale tak Cameron získal více hlasů, je více než možné, že vládu se nakonec podaří sestavit labouristům. „Výsledek voleb bude nejtěsnější v našich dějinách,“ nechal se předem slyšet Miliband.

Jeho strana je na tom podle expertů lépe než konzervativci. „Miliband má větší šance vládnout, protože má více potenciálních partnerů,“ shrnul výhledy Laurence Stellings z ústavu Populus. Vytvořit s ním formální koalici nebo zaručit vnější podporu jeho menšinové vlády by například mohla středolevá Skotská národní strana (SNP) vedená Nicolou Sturgeonovou, která podle anket může získat až 59 křesel.

Podpořit labouristy by mohli také liberální demokraté, doposud v koalici s konzervativci. Liberálům průzkumy předvídají osm procent hlasů (asi 28 křesel, tedy zhruba o polovinu méně než v roce 2010) a jejich lídr Nick Clegg slíbil, že strana po 7. květnu „bude pracovat v národním zájmu, aby zaručila stabilní vládu“, ať už ji povede kdokoliv.

Labouristy by podpořili i levicoví Zelení, přestože se šesti procenty a odhadovaným jedním křeslem by hráli jen minimální roli. Jak SNP, tak Zelení konzervativce u moci důrazně odmítají.

Outsiderem voleb je protievropská a populistická strana UKIP, s níž – přestože zřejmě skončí na třetím místě se ziskem kolem 14 procent hlasů – nikdo do koalice nejspíš nepůjde, kvůli jednokolovému většinovému volebnímu systému má navíc podle odhadů šanci na nanejvýš tři čtyři křesla.

Británii tak podle expertů čekají několikatýdenní složitá jednání o koaličních seskupeních. Po patové situaci vzniklé v roce 2010 se sice konzervativcům a liberálům podařilo dohodnout koalici za pět dnů, teď se ale většina zúčastněných shoduje, že to bylo příliš rychlé a důležitá rozhodnutí tím utrpěla.

Hlavními tématy kampaně, kterou většina vnímala jako „nudnou“, byly ekonomika, zdravotnictví a přistěhovalectví. Cameron se může pochlubit ekonomickou bilancí: míra nezaměstnanosti je jen 5,6 procenta a hospodářský růst byl loni 2,8 procenta. Levicové opoziční strany ale namítají, že se v zemi současně prohlubuje propast mezi bohatými a chudými a že je třeba skončit s utahováním opasků. Oba tábory se ale víceméně shodují, že je nutné více investovat do státního zdravotnictví a omezit přistěhovalectví.

Téma Unie se naopak v kampani objevilo jen okrajově, přestože Cameron pod tlakem pravicového křídla strany a sílícího vlivu UKIP slíbil, že v případě znovuzvolení uspořádá referendum o členství v EU. Zatímco liberálům by to nevadilo, labouristé jej odmítají. Podle Milibanda by byl odchod země z EU „katastrofou“.