Článek
Farmy poblíž Ombergu na jihovýchodě Švédska, kde zvířata pošla, se nacházejí několik kilometrů od sebe. Veterináři nyní farmy obcházejí a dobytek očkují.
Co přesně nákazu způsobilo, není stále jasné. Veterináři uvedli, že v oblasti nákazy pošel v roce 1927 na antrax los.
Spory antraxu se vyznačují tím, že dokážou přežít desítky let v různých podmínkách.
„V minulosti byly běžné takzvané antraxové hroby. Dnes vykopete jámu, abyste pohřbili krávu, a ohnisko nákazy se znovu otevře,” popsal švédským médiím veterinář Karl Stahl.
Veterinární správa naléhá na lidi, aby hlásili všechny mrtvé kusy divokých zvířat, jako například sobů nebo losů.
Nákaza mezi zvířaty se objevila ve 20. století několikrát, například v 80. letech Poslední lidská oběť v zemi byla evidována v roce 1965.
V Rusku zemřel dvanáctiletý chlapec
Nákazu nemocí, která je při včasném odhalení vyléčitelná antibiotiky, řeší nyní i na severozápadní Sibiři. V sobotu zemřel dvanáctiletý chlapec, který se nakazil při pozření masa z nemocného soba. [celá zpráva]
Všichni lidé, kteří onemocněli, patří mezi pastevce sobů. V nemocnici v Salechardu, který je správním střediskem oblasti, je asi 80 lidí.
Antrax
Antrax se zkráceně říká nemoci s názvem sněť slezinná. Způsobuje ji bakterie Bacillus anthracis, která vytváří velmi odolné spory, a slovo antrax je proto v dnešní době téměř synonymem pro biologickou zbraň.
Bakterií se primárně nakazí býložravci, lidé jsou proti ní odolnější.
Nemoc může mít u člověka tři formy – kožní, plicní či střevní. Kožní forma je nejčastější. Na těle se tvoří vředy. Nemoc se snadno léčí antibiotiky, s touto formou si tělo často poradí samo i bez léčby. Pokud se neléčí, umírá asi 20 procent pacientů.
Druhá forma je plicní, vytvoří se, pokud člověk bakterii vdechne, což je asi v pěti procentech případů. Tato forma je velmi nebezpečná, protože probíhá jako chřipka, a pokud se nerozpozná, člověk velmi rychle umírá.
Výskyt střevní formy je mizivý. Člověk se nakazí při pozření bakterie. Úmrtnost je v tomto případě asi polovina případů, pokud se včas nenasadí léčba antibiotiky.
V českých zemích byl poslední případ onemocnění zaznamenaný v roce 1985. Ojediněle se vyskytuje v Asii či Africe.
Ruské úřady pracují s možností, že se tam spory bakterie rozšířily z hrobů obětí nemoci v roce 1941. Kvůli zmrzlé půdě se na Jamalském poloostrově nepohřbívá do země, dřevěné rakve se nechávají na vyvýšených místech. Vlivem teplého počasí se bakterie mohly dostat do ovzduší a nakazit zvířata.