Článek
„Na ostrově se projevilo to, co je v lidech nejhorší, ale i to nejlepší,“ řekl televizi NRK Kristian Holgren (19), který přežil střelcovo řádění na ostrově. Měl tím na mysli fakt, že jakmile obyvatelé a turisté na pevnině zaslechli první výstřely, bez ohledu na krupobití naskákali do člunů, aby zachránili z vody dívky a chlapce prchající před krveprolitím na letním táboře a hledající spásu na pevnině vzdálené osm set metrů.
Němec Marcel Gleffe (32) zachránil více než dvacet životů. Od roku 2009 se živí v Norsku jako pokrývač. Spolu s rodiči Walterem (57) a Heidrun (53) trávil dovolenou v kempu v Utvice – na břehu naproti ostrovu, asi 600 metrů od něj.
V pátek odpoledne bylo chladno. Gleffovi právě usedali ke stolu před karavanem, nalili si kávu. Soused jim právě líčil podrobnosti o explozi ve vládní čtvrti, jež se dozvěděl z rozhlasu.
V tom zaslechli několik ran. Pak další, po nich hned celou salvu. K nebi stoupal dým. „Pojď, podíváme se k molu. Zjistíme, co se děje,“ řekla Heidrun svému muži. Mysleli si, že jde o ohňostroj, možná nějaké cvičení.
„Nezabiješ nás?“
Jakmile došli k molu vzdálenému nějakých dvě stě metrů, spatřili muže, jak z vody vytahoval asi sedmnáctiletou dívku jen ve spodním prádle. Za ní plavalo další děvče.
„Pomoc, pomoc! Nějaký chlap na nás střílel,“ křičely. Heidrun přikryla prochladlou a vyděšenou dívku dekou, kterou měla na zádech, a odvedla ji do karavanu.
Marcel neváhal. Nastartoval malý červený člun, který si na týden pronajali. „Vůbec by mě nenapadlo, že to nějak souvisí s výbuchem v Oslu,“ řekl webu SpiegelOnline. Všude ve vodě plavaly děti. „Všechny křičely, ale pomáhaly si navzájem,“ vybavuje si.
Znovu a znovu se vracel na moře, posbíral zoufalé plavce a odvezl je na molo.
Odhaduje, že jich vyložil více než dvacet. Někteří ho odháněli. „Nepřibližuj se!“ křičeli na něho. „Nezabiješ nás?“ ptali se jiní s děsem v očích. Na moři to nechápal. Teprve v kempu zachránění vyprávěli, proč se tolik báli.
Zachránce se musel rozhodnout, koho obětovat
Otto Lövik zachránil 40 nebo 50 lidí. Ale Breivik střílel i na jeho člun, takže musel pryč. Než se s lodí obrátil, viděl těla mrtvých na hladině jezera, píše ČTK.
"Musel jsem se rozhodnout, koho vezmu na palubu a koho tam nechám. Koho bys vybrala ty?" ptal se manželky, když jí o páteční hrůze vyprávěl.
Wenche Löviková sedí u svého stanu, od nějž je vidět břeh jezera. V pátek prý mnozí z kempu popadli vesty, deky a cokoli na zahřátí. "Dostalo se sem možná 200 až 300 dětí z Utoyi. Nevěděly, jestli nám mohou důvěřovat. Plakaly, třásly se, byly hysterické. Nakonec nám začaly věřit. Jedno z nich mne požádalo, jestli bych ho nemohla obejmout. Nedokážu si představit, kolik dalších lidí mohlo zemřít, kdyby se ty děti nedostaly sem," řekla Löviková.