Článek
„Nevykonával jsem jen rozkazy. Kdybych byl takovou osobou, byl bych blázen,“ pyšnil se Eichmann s tím, že i on přijímal rozhodnutí. „Byl jsem idealista,“ dodal v rozporu s tím, co tvrdil později u soudu, kde se prezentoval jako úředník vykonávající příkazy.
Eichmann litoval jen jedné věci: „chybou“ podle něj bylo to, že nebyli zavražděni všichni Židé. „Svoji práci jsme neudělali pořádně. Mohli jsme udělat víc,“ prohlásil.
Eichmann žil po útěku z Evropy po válce v Argentině pod jménem Klement Riccardo. Podle Spiegelu to ale nesnášel dobře a na bezpečnostní opatření po čase přestal dbát, přičemž se začal scházet s dalšími bývalými nacisty.
Eichmannův cestovní dokument na jméno Klement Riccardo
Patřili mezi ně i dva novináři Willem Sassen a Eberhard Fritsch. Trojice se začala scházet každou neděli v Sassenově domě na předměstí Buenos Aires. Právě odtud pochází záznam jejich hovoru. Zvukové záznamy byly nyní nalezeny ve federálním archivu v Koblenci.
| Adolf Eichmann byl za války pověřen takzvaným konečným řešením židovské otázky. Po válce utekl nepoznán do Jižní Ameriky, kde žil pod falešným jménem i se svou ženou, která pocházela z jižních Čech. |
|---|
| Patnáct let po válce, 11. května 1960, jej vypátrali a tajně unesli agenti izraelského Mossadu v Argentině. V Izraeli byl "architekt holocaustu" v prosinci 1961 odsouzen k trestu smrti a po zamítnutí žádosti o milost byl 31. května 1962 oběšen. |
| Eichmann napsal ve vězení paměti, které byly zveřejněny v roce 2000. Deník nepřinesl nic nového: Eichmann se cítil nevinen a pouze plnil rozkazy. |
| Nacisté během války zavraždili kolem šesti miliónů Židů. |