Miliardáře Al-Fayeda obvinilo z pohlavního zneužívání dalších 65 žen

Egyptský podnikatel Mohamed Al-Fayed, který zemřel loni v létě ve věku 94 let, podle nových obvinění používal mnohem širší škálu taktik zneužívání a oběti si hledal i mimo svůj obchodní dům. Nejstarší z případů se měl odehrát v roce 1977 v Dubaji, tedy osm let předtím, než se Al-Fayed v Británii proslavil jako majitel Harrods.

Z 65 žen, jež BBC kontaktovaly, jich 37 pracovalo právě v londýnském obchodním domě. Ten však na dotazy reportérů odpověděl, že od odvysílání dokumentu řeší přímé stížnosti více než 200 lidí.

Nejen že si Al-Fayed oběti nevybíral jen mezi svými zaměstnankyněmi, ale někdy si je ani nevybíral sám. Jedna z žen vypověděla, že si jí Al-Fayedovi lidé všimli, když na začátku osmdesátých let pracovala v londýnském květinářství. Následně byla ve věku jednadvaceti let pod záminkou pracovního pohovoru letecky dopravena do pařížského hotelu Ritz, který podnikateli patřil a kde ji sexuálně napadl.

Mezi ženami, které se BBC ozvaly, je také jedna její bývalá vizážistka, kterou Al-Fayed údajně v roce 1989 napadl, když ve svém pařížském sídle Villa Windsor poskytoval rozhovor pořadu The Clothes Show.

Mezi novými obviněními vůči egyptskému miliardáři se často objevuje verze, že své oběti lživě zaměstnával na pracovních pozicích ve své domácnosti v sídle Barrow Green Court v Oxtedu. Je tomu tak i v případě anonymní ženy označované jen krycím jménem Margot. Její hororový příběh začal, když v roce 1985 v devatenácti letech odpověděla na inzerát v magazínu The Lady, že se hledá chůva a guvernantka.

Jako chůva pracovala již předtím, a proto jí přišlo divné, když se jí na konci pohovoru ptali, jestli má nebo někdy měla partnera. „Řekla jsem ne. Tomu člověku se zjevně ulevilo,“ popsala pohovor.

Až když jí byla pozice nabídnuta, tak se dozvěděla, že by měla pracovat pro Al-Fayeda a jeho rodinu. Matka ji přesvědčila, ať zkusí aspoň měsíční zkušební dobu. „Pamatuji si, jak mě limuzínou vezli skrz tu neskutečně působivou vstupní bránu sídla a na tu dlouhou příjezdovou cestu k obrovskému cihlovému domu,“ popsala Margot svůj příjezd.

Uvnitř ji ubytovali v malém, slabě osvětleném pokoji s postelí, stolem a interní telefonní linkou. Zvonění telefonu se brzy začala bát, protože ji nikdy nepovolával k dětem, o které se měla údajně starat, ale k osamocenému Al-Fayedovi, jenž ji po přivolání sexuálně napadal. „Ta práce prostě neexistovala. Nepotřeboval chůvu. Nechtěl chůvu,“ řekla Margot.

Během pěti dnů, jež strávila v podnikatelově sídle, viděla jeho děti jen dvakrát a nebylo jí dovoleno s nimi komunikovat. Celou dobu se cítila v pasti. „Jak do toho domu jednou vstoupíte, tak nemůžete ven. Musíte sejít dlouhou příjezdovou cestou a na jejím konci projít velkou bránou. K tomu, aby se otevřela, musel ale on dát svolení,“ popsala.

Incident, po kterém se rozhodla, že musí pryč, se odehrál v brzkých ranních hodinách, kdy Al-Fayed vstoupil do jejího pokoje, vlezl si k ní do postele, přitlačil ji na zeď a vaginálně a análně ji znásilnil. Sotva odešel z místnosti, Margot si sbalila věci a později toho dne mu řekla, že chce pryč.

Al-Fayed to však odmítl a řekl jí, že se její pracovní povinnosti „s časem vyjasní“. Vyzval ji, ať si vezme ještě 24 hodin na rozmyšlenou, a slíbil jí, že jí koupí dům a dá více peněz. Když mu i poté řekla, že chce odejít, tak se prý velmi rozčílil. „Několik dní mě v Barrow Green Court drželi proti mé vůli jako vězně a stále cítím, že jsem měla velké štěstí, že jsem se odtamtud dostala,“ uvedla Margot.

Jeden z Al-Fayedových zaměstnanců ji prý před odchodem varoval, ať o svém působení v sídle nic neříká, „jinak se její život stane velmi obtížným“. „Když se na to koukám zpětně, mám za to, že mě zaměstnali čistě jako potenciální sexuální partnerku nebo hračku pro Al-Fayeda. Proto se taky na pohovoru ptali, jestli jsem panna. Události toho týdne mě nadále ovlivňují. Už nejsem ta samá důvěřivá osoba a nikdy nebudu,“ řekla.

Po odvysílání dokumentu se BBC ozvalo mnoho dalších žen, jež popisují své zaměstnání v podnikatelově sídle na pozicích chův, kuchařek nebo služebných. I ony říkají, že když do sídla dorazily, jejich pracovní pozice prakticky neexistovaly.

Když byla obvinění proti Al-Fayedovi prvně zveřejněna, Sheenagh to vrátilo vzpomínky potlačované 47 let. „Slyšela jsem data, ale bylo to už před tím. Já jsem byla před tím. Byla jsem první?“ řekla v rozhovoru, v němž se zřekla anonymity.

Sheenagh Al-Fayeda potkala v roce 1977, když ve věku pětadvaceti let pracovala v dubajské bance. Následně prý banku navštěvoval pravidelněji a začal se vyptávat na její osobní život a pracovní minulost. Poté jí nabídl schůzku kvůli možné pracovní pozici.

Když seděla u stolu v jeho kanceláři, údajně vstal a došel za ni. „Jak jsem se otočila, tak mi rukama sáhl přes ramena. Jeho ruce byly všude,“ popsala Sheenagh sexuální napadení ze strany Al-Fayeda. Když se pokusila odejít, miliardář jí prý zablokoval dveře. Sheenagh říká, že mu dala facku a pak se kolem něj konečně dostala ven. „Toho bys mohla litovat,“ řekl jí údajně.

Zhrzený podnikatel se následně uchýlil ke stalkingu. Potkávala ho nejen v práci, ale třeba i v supermarketu nebo ve společenském klubu, který navštěvovala. Při každém takovém setkání prý opakoval své varování z kanceláře. „Jednou mi řekl: Varoval jsem tě, že toho budeš litovat… všimla sis, jak jsem vždycky tady?“

K podobnému incidentu podle Sheenagh došlo asi dvacetkrát, přičemž v některých případech ji Al-Fayed pronásledoval a znovu ji osahával. „Stále jsem se modlila, že to nakonec uvidí někdo další. Myslela jsem si, že když to uvidí někdo další, tak je to skutečné a někdo s tím něco udělá,“ popsala.

Sheenagh si oddychla, až když se dozvěděla, že Al-Fayed opustil Dubaj. Svému manželovi, se kterým byla už v té době sezdaná, o zneužívání ze strany podnikatele řekla až v roce 2015. „Řekla jsem mu to, protože jsem věděla, že se blíží ke konci svého života, a přišlo mi, že to musí vědět, protože to bylo to jediné tajemství, co jsem před ním kdy měla,“ řekla s tím, že nejvíce lituje, že svůj příběh nezveřejnila dříve, když Al-Fayed ještě žil.