Město na jednom z nejstudenějších míst Evropy se vylidňuje, z deseti tisíc obyvatel zůstalo 400

Zapoljarnyj je jednou ze „satelitů“ města Vorkuta, nejchladnějšího města v Evropě, ležící u uhelného dolu Zapoljarnaja, který je jako jeden z mála v regionu stále v provozu. Počet obyvatel zde před rozpadem Sovětského svazu dosahoval téměř deseti tisíc, v současné době žije v obci podle oficiálních údajů asi 400 lidí.

Samotná Vorkuta dosáhla svého vrcholu na počátku devadesátých let, kdy ve městě bydlelo přes sto deset tisíc lidí, po rozpadu Sovětského svazu ale většina obyvatel kvůli nedostatku práce odešla. V současnosti tu zůstalo jen okolo padesáti tisíc obyvatel. Opuštěné domy ve městě připomínají město duchů.

Ostatní vesnice Vorkutského uhelného okruhu, kde se doly uzavřely, jsou zcela opuštěné. Drsné arktické klima postupně ničí opuštěné budovy.

Kromě železnice sem nevede žádná cesta. Letecké spojení s Moskvou funguje v závislosti na počasí. Vorkuta je čtvrté největší město na sever od polárního kruhu a nejvýchodnější město v Evropě. Teploty zde klesají až na -52 stupňů Celsia.

V první polovině 20. století se ruské politické špičky rozhodly, že ve městě, které nese název řeky, na níž vzniklo, postaví pracovní tábor. V roce 1932 založili Sověti první uhelný důl a město v této oblasti, Vorkuta.

Ve Vorkutě byl jeden z největších a nejkrutějších pracovních táborů neboli gulagů v rámci sovětského systému „nápravně-pracovních“ táborů.

Vedle politických a sovětských vězňů sem ze začátku mířili i váleční zajatci z druhé světové války. Místní pracovní tábor se podobně jako v dalších částech Sovětského svazu zavřel v 60. letech 20. století. V roce 1953 zemřel Josif Stalin a k moci se dostal Nikita Chruščov, který brutalitu gulagů veřejně odsoudil.