Článek
„Za prvé musejí být zrádci, kteří tak nenávidí svou zemi, že vyzývají k její porážce a zničení, považováni za hostis publicus, veřejné nepřátele, bez ohledu na právní kvalifikaci jejich činů,“ napsal Medvěděv a dodal, že v Americe mají pojem „enemy of the state“, nepřítel státu.
„Tato definice s nimi musí být pevně spojena i v případě, že proti nim nikdo nezahájil žádné úřední nebo trestní řízení,“ líčil Medvěděv. A ve svérázném přístupu k právu pokračoval s tím, že by „takovým osobám nemělo být dovoleno vrátit se do Ruska až do konce jejich života“.
Mezinárodní právo jasně uvádí, že člověk se může kdykoli vrátit do země, jejíž má občanství. Druhá věc je, že v ní může být stíhán za porušení zákona.
Pan Zlý. Rusko využívá exprezidenta Medvěděva jako pěšáka propagandy
Stesk po domově je u emigrantů silný a s rostoucí dobou v exilu stoupá, málokdy však na takovou míru, aby se vraceli do země, kde jim bude hrozit dlouhé vězení. Klíčové je proto další Medvěděvovo vyjádření: „Musejí být zcela odříznuti od zdrojů příjmů v naší zemi, ať už jsou jakékoli. Nemorální situaci, kdy zrádci, kteří si přejí, aby byla jejich země poražena, zároveň vydělávají na Rusku, je nutno jednou a navždy ukončit.“
Medvěděvova slova tak míří zjevně především na oligarchy, kteří žijí v zahraničí, ale pokračují stále ve svém byznysu v Rusku. Právě oni dál vydělávají, mnozí z nich však jsou kritičtí k válce i Putinovu režimu. Na dálku sice mohou pro ruské firmy pracovat ze zahraničí i IT specialisté, kteří odešli, aby nedostali povolávací rozkaz, ale ti většinou veřejně nekritizují ruskou politiku, protože se obávají o osud svých příbuzných.
Lidi, kteří si přejí porážku Ruska, označil Medvěděv za „tupý, špinavý a bezcenný lidský materiál“, nevyloučil ale jejich návrat v „případě jednoznačného veřejného pokání“ a ve vhodných případech i na základě amnestie.