Medvěděv otevřeně vyhrožuje zničením celého lidstva

„Každá zhroucená říše pohřbí pod svými troskami polovinu světa, ne-li více,“ píše Medvěděv v článku nazvaném Body, z nichž není návratu. „Zdá se, že ti, kteří nejprve rozvrátili SSSR a nyní chtějí zničit Ruskou federaci, to nechtějí pochopit. Podléhají klamné iluzi, že poté, co poslali na onen svět bez jediného výstřelu Sovětský svaz, dokážou bez vážných problémů pro sebe pohřbít i dnešní Rusko,“ pokračuje bývalý prezident.

Pak přechází k otevřeným hrozbám. „Pokud bude skutečně nastolena otázka existence samotného Ruska, nebude se řešit na ukrajinské frontě, ale společně s otázkou další existence celé lidské civilizace. Tady by neměly být žádné dvojsmysly. Svět bez Ruska nepotřebujeme,“ nenechává Medvěděv nikoho na pochybách, jak to myslí.

Dále varuje, že posílání dalších zbraní „neofašistickému režimu“, jak označuje kyjevskou vládu, a blokování jednání „povede k totálnímu fiasku, k prohře všech, ke kolapsu, k apokalypse“. Zmiňuje, že v takovém případě bude na věky zapomenut stávající způsob života, dokud nepoklesne radiační záření.

Medvěděv se tak uchýlil k apokalyptickým hrozbám nacistického střihu. Adolf Hitler chtěl klidně zničit vlastní národ, když se neukázal dost silný. Císařské Japonsko mělo zase v úmyslu porazit Američany sebevražednými útoky milionů svých špatně vyzbrojených občanů, kteří byli ochotni položit za císaře život.

Bývalý ruský prezident ale současně tvrdí, že Rusko takovouto apokalypsu nedovolí, ačkoliv je to on, kdo ji o odstavec výše sám výslovně zmiňuje. Následně připomíná, že Rusko ve snaze zabránit katastrofě není osamocené, protože západní země, které se staví proti ruské agresi na Ukrajině, podle něj představují jen patnáct procent světové populace.

Medvěděv v článku připomíná, že loni uplynulo sto let od vzniku Sovětského svazu, a paradoxně přináší až kacířsky otevřenou analýzu rozpadu SSSR a jeho důsledků. Přiznává, že válka na Ukrajině je důsledkem rozpadu Sovětského svazu, kdy hlavy nově vzniklých samostatných republik se staraly jen o svou moc, na což se díval Západ z výšky s povýšeností vítěze.

Bývalý ruský prezident v této souvislosti chválí, že Michail Gorbačov a Boris Jelcin dokázali zabránit rozpoutání občanské války, i když nespokojenost chudnoucích obyvatel v ní v roce 1993 hrozila přerůst. Ta podle něj nepropukla i proto, že se Západ tehdy nepokusil krizi rozdmýchávat.

I když Rusko dokázalo vybřednout z krize, stabilizovat ekonomiku a sociální sféru, dějiny jsou podle Medvěděva neúprosné a všechny říše se nakonec rozpadnou. Jmenuje konec Říma i Byzance, britského impéria, nad nímž nezapadalo slunce, ale také konec chalífátu osmanské říše nebo vzestup a pád Napoleona a Čingischána stejně jako carského Ruska.

„To je zákon světa. Po rozkvětu impéria a jeho zlatém věku následuje dlouhá cesta ke stejnému finále - k rozpadu a válce nebo válce a rozpadu. To se stalo i nám, Sovětskému svazu, jen opožděně. K válce mohlo dojít dříve, v devadesátých letech minulého století, v prvních dvou dekádách 21. století, ale rozhořela se až nyní. Tento vývoj souvisí s neúprosným a tvrdým chodem světových dějin. Velká země umírá a začíná válka. Dříve nebo později. Nahromaděné vnitřní rozpory jsou příliš velké. Objevuje se silný nacionalismus, primitivní závist a chamtivost. A nejsilnějším katalyzátorem války po smrti impéria jsou země okolo něj, které si přejí další rozdělení hroutící se moci,“ píše Medvěděv.

Na tomto místě však Medvěděv svou překvapivě otevřenou analýzu zastavuje, a vyhýbá se tak naznačenému závěru, že Rusko je odsouzeno ke zhroucení. Místo toho píše, že se anglosaská civilizace na základě přesvědčení o své výlučnosti a mesianismu zbláznila.

A začíná převracet fakta. V roce 2008 podle něj západní svět podpořil gruzínskou agresi proti osetskému lidu a vynesl k moci „blázna, narkomana a dobrodruha“, aniž by jmenoval Michaila Saakašviliho. Ten se v létě 2008 rozhodl obnovit silou kontrolu nad celým územím Gruzie a vyslal navzdory varování Kremlu jednotky do Jižní Osetie. Rusko pak zaútočilo na Gruzii a ta válku prohrála. Západ v tom nehrál roli.

Za druhý zlom Medvěděv označuje jaro 2014, kdy obyvatelé Krymu v referendu dali najevo své přání vrátit se do „historické vlasti“, jak označil výsledek hlasování pod kontrolou ruských jednotek. To podle něj na Západě vyvolalo „šílenou hysterii“, která trvá dodnes a která je živena atavistickou rusofobií vedoucí ke snaze vytvořit nové Frankensteinovo monstrum v podobě antiruské Ukrajiny. „Byla to šílená hysterie, posedlost touhou roztrhat naši zemi, která nakonec vedla ke speciální vojenské operaci,“ snaží se vysvětlit Medvěděv důvody ruské invaze, která zemi přivedla do mezinárodní izolace.