Lidé spolu zápasili o lano, které by je vytáhlo, popsal paniku na lodi zachránce

„Skočil jsem na loď, která do přístavu přivezla první evakuované. Byl jsem na ní sám. Vyšplhal jsem na palubu a začal shánět nějakého lodního důstojníka. Za dvacet minut jsem nikoho nenašel. Dokonce jsem byl na vyšších můstcích, ale ani tam jsem nikoho neviděl,“ řekl Pellegrini s tím, že se tedy rozhodl jít do podpalubí, aby pasažérům pomohl do záchranných člunů.

„To se ještě loď nenakláněla, takže to bylo snadné,“ doplnil.

„Byla tam spousta lidí, kteří se dožadovali pomoci, ale nikdo je nevedl, nikde nikdo nic neřídil. Mnoho lidí prokázalo dobrou vůli, ale na překážku bylo, že spousta z nich ani neuměla anglicky,“ poznamenal Pellegrini.

„Zpočátku tam panika ani nebyla, jen spousta zmatku. Lidé nevěděli, co dělat, ale žádný strach tam nebyl. Až když jsem se přesouval na pravobok, loď se naklonila k hladině. Velká část lodi se ocitla pod vodou a v tom propukla panika. Lidé byli vyděšení. Všechny chodby se zalily vodou. Byly jako studně, v nichž uvízla spousta lidí. S pomocí lana jsem je začal vytahovat. Křičeli a byli vyděšení. Pomáhal mi číšník, společně jsme zachránili asi devět lidí – některé starší, některé děti.“

„Lidé spolu zápasili o lano, které by je vytáhlo. Nesoudím je, protože ta situace byla vážná. Bylo to velmi dramatické,“ řekl místostarosta.

Až potom narazil na mladého důstojníka. „Spolu jsme bok po boku pracovali do půl šesté do rána. Ten mladý muž vykonal úžasnou práci. Nikdo mu nic nepřikázal, řídil se jen podle sebe. Byl to však jediný důstojník, kterého jsem viděl,“ uvedl Pellegrini.

Pasažéři se drželi, čeho mohli, a když k nim záchranáři přišli, nechtěli se často pustit. „Museli jsme je odtrhávat, prst po prstu. Jedna matka držela v náručí dítě. Řekl jsem jí: ‘Dejte mi ho a já ho na palubě naložím do člunu a pak vám ho dám zpátky.’ Panikařila a nechtěla mi dítě předat, bylo to těžké vytrhnout jí ho,“ dodal statečný úředník.