Latuško: Putin a Lukašenko nejsou ani náhodou přátelé

Vraťme se k letní wagnerovské vzpouře. Jak z ní podle vás vyšel Alexandr Lukašenko?

Je velmi důležité pochopit, že Lukašenko především pomohl hlavně sám sobě. S Vladimirem Putinem jsou spolu na jedné lodi. Když se v lodi udělá trhlina, potopí se oba. Takže podpořit Putina v kritickém okamžiku byla pro Lukašenka otázka přežití.

Lukašenko vydal armádě rozkaz, aby se připravila do vysoké pohotovosti. Přestože jednoduše udělal, co musel, později začal tuto historku využívat před veřejností jako svůj úspěch. Vyslal vzkaz, že jen díky jeho angažovanosti v tomto kritickém okamžiku se podařilo zastavit Prigožinův pochod na Moskvu.

Je důležité zdůraznit, že Putin a Lukašenko nejsou ani náhodou přátelé. Jsou taktičtí kolegové. Alexandr Lukašenko využil tento velmi těžký moment v Putinově kariéře k tomu, aby rozšířil zprávu, že jen díky němu je Putin pořád naživu. Představte si, jak se to asi Putinovi líbí. Na to nikdy nezapomene.

Další měsíc po wagnerovské vzpouře spolu vůbec nekomunikovali. Poté, co byl Prigožin zastaven, zorganizoval Putin setkání se svými úředníky, na kterém propagoval, že Prigožina se podařilo zastavit díky ruské armádě. Ale Lukašenko dál prohlašoval, že to bylo pouze díky němu. V tu dobu vyšla analýza Centra Levada, která ukázala, že 80 procent Rusů věřilo, že Prigožina zastavil Lukašenko.

Je to pro Putina dobrá zpráva? Ne. Z Lukašenkovy strany jde o strategickou chybu.

Lukašenko také prohlásil, že Prigožinovi zaručí bezpečí. A to prohlásil, aniž by o tom Putin věděl. Putin od té doby nedal Wagnerovcům ani Lukašenkovi žádné peníze. A Lukašenko nemá žádné zdroje, kterými by Wagnerovce mohl podpořit on sám. A to je důvod, proč Lukašenko dnes vypadá jako „muž prázdných slov“.

Je Lukašenkova pozice tedy nyní slabší než předtím?

Ano. Pro Rusy určitě. Kvůli tomu, co se stalo, má Bělorusko v čele s Lukašenkem vnitrostátní ekonomické problémy. Investoval hodně do armádní sféry a očekával, že ho Putin bude finančně podporovat. Ale podle našich zdrojů, které uvnitř Ruska máme, víme, že Putin Lukašenkovi jakoukoli další finanční podporu odmítl. Lukašenko nechal natisknout hromadu peněz, které nemají žádnou hodnotu. Zažívá velký ekonomický tlak. Putin ho zaprvé podporovat nechce a za druhé už také nemá takové možnosti, jako měl předtím, než začal invazi na Ukrajinu.

Ekonomická situace Ruska totiž také není stabilní. Možná i kvůli tomu dostáváme nepatrné signály, že Lukašenko začíná klepat na dveře evropských zemí a také na naše (exilové vlády, pozn. red.). Vysílá tím zprávy: „Proč demokratické síly nechtějí začít dialog? Proč proti mně chcete použít sílu?“ Já nemohu potvrdit ani vyvrátit, jestli jde pouze o strategii.

Každopádně se Lukašenko snaží pro Evropskou unii zahrát nějakou iluzi normalizace. Chce vytvořit iluzi toho, že bude moct Putinovi ukázat: „Pane Putine, jestli mě nepodpoříte vy, obrátím se na Západ.“

Lukašenkovým hlavním cílem posledních třicet let bylo získávat od Putina peníze. Vytvořil totalitní režim a chápe, že pokud by měla v zemi nastat změna směrem k demokratickému zřízení, neustojí to. Propuštění politických vězňů, svoboda pro lídry exilového kabinetu, to by byl jeho konec. I proto Lukašenko vytváří „iluzi“ demokratičtějšího režimu.

Jak jste si tím jistý?

Povím vám to takhle: působil jsem jako velvyslanec ve Francii, ve Španělsku, ministr, byl jsem tam, když Lukašenko dělal to samé. Dělá to znovu a znovu.

Žijete a působíte sice v zahraničí, ale situaci ve své zemi pečlivě sledujete. Vnímáte rok a půl od začátku války změny nálad? Má Vladimir Putin takovou podporu veřejnosti jako na začátku?

Pracovník prorežimního výzkumného ústavu „Minský dialog“ Yauheni Preiherman se snaží veřejnosti prodat informaci, že běloruské jednotky nebyly poslány na Ukrajinu díky Lukašenkovi. Není to pravda. Nestalo se tak díky běloruskému lidu. Sociologické průzkumy ukazují, že 80 až 90 procent lidí se nechce války účastnit (zdroj informace: dr. Andrei Vardomatski, Běloruský analytický Workshop).

Pamatuji si, jak se jeden válečný novinář v Rusku zeptal Putina: „Proč nenařídíte Lukašenkovi, aby poslal běloruské vojáky?“ A on odpověděl: „A jaký smysl by to mělo?“

Lukašenkův úkol je zásobovat Rusko zbraněmi. Putin nechce mít s Běloruskem problémy, proto na vyslání vojáků netlačí. Putin chce mít nad Běloruskem kontrolu, ale nechce ho vojensky okupovat. Putin chce měnit mentalitu lidí. Chce docílit toho, aby se Bělorusové cítili víc jako Rusové. Tomu se my s naším kabinetem právě snažíme zabránit. Naším cílem je dostat se do EU a NATO. Pro Bělorusko je to jediná možnost, jak přežít jako národ a jako stát.

Před letošními českými prezidentskými volbami prohlásil nynější prezident Petr Pavel, že nechce běloruskou opozici podporovat na národní úrovni, ale že ji chce podpořit v rámci celé EU, jinak to nemá smysl. Probíhají nějaká jednání na unijní úrovni? Mluvil jste o tom s českým ministrem zahraničí?

Ještě ne. Češi jsou pro Evropu a i pro Bělorusy skvělým příkladem toho, jak jednat v tak náročných situacích, jako je ta, kterou my jako národ procházíme. Václav Havel je pro nás legendou a je také důvodem, proč se díváme na Čechy jako hlavní strategické partnery v otázce demokratizace.

Budu upřímný, máme spoustu partnerů. Ale co to vlastně znamená? S partnerem se vyfotíme při potřesu rukou a to je vše. Hledáme spojence. Těch moc nemáme. Spojenec znamená, že když tě požádám o podporu, podpoříš mě. Pro nás je velmi důležité mít aktivní spojence. To znamená nejen pasivní podporu, ale taky tvorbu společné agendy.

S Evropskou unií jsme začali strategické rozhovory v rámci Evropské komise. V červnu se sešla skupina, kterou reprezentovala za Bělorusko Svjatlana Cichanouská a šéf unijní diplomacie Josep Borell. Teď čekáme na vyjádření Spojených států, zda také vytvoří podobnou diskuzní skupinu.

Na začátku roku, poté, co byl u nás schválen Magnitského zákon týkající se sankcí, jste poslali předsedkyni Sněmovny dopis. Došlo v sankční otázce k nějakému posunu?

Rozhodně. Já jsem zodpovědný za sankční politiku naší exilové vlády. Díky Senátu České republiky a taky předsedkyni Sněmovny Markétě Pekarové Adamové jsme mohli tuto otázku probírat. Senát označil běloruskou KGB a Gubopik jako teroristické organizace. Ale samozřejmě jsme mluvili i o Magnitského zákoně.

Například v Polsku na základě našich návrhů přidali na sankční seznam 365 jmen, jde o členy běloruského parlamentu, žalobce, ředitele věznic, soudce, propagandisty a další… Minulý týden už byl jednomu z poslanců Lukašenkova parlamentu zakázán vstup do Polska.

Předal jsem naše návrhy znovu českému ministerstvu zahraničí. Apelujeme na naše české partnery, aby nám pomohli a uvalili na lidi působící v běloruském režimu sankce.

Nemáte tedy pochyby o funkčnosti sankcí?

Samozřejmě o jejich efektivitě můžeme diskutovat, ale jsem si stoprocentně jistý, že efekt mají. Máme konkrétní příklady ekonomických sankcí, které fungují. Velkou výzvou je ale harmonizace účinnosti sankcí napříč zeměmi.

​​Proto dnes apeluji na naše partnery v České republice. Nezapomeňte prosím na tisíce politických vězňů v Bělorusku. Bělorusové stále bojují za to, aby se stali součástí Evropy.

V roce 2020, když Bělorusové vyrazili do ulic, si byli jisti, že demokracie je účinným nástrojem vládnutí, účinným nástrojem správy země. A ani teď, po třech letech, nedošlo k žádnému potrestání nějaké osoby v Bělorusku odpovědné za násilí. Proto budeme o této situaci v Polsku (sídlo exilové vlády, pozn. red.) jednat s českým ministrem spravedlnosti.

Minulý týden se v Polsku daly věci do pohybu. Poláci zahájili vyšetřování několika představitelů Lukašenkova systému kvůli násilí na Bělorusech. Jsem si jistý, že český právní systém může jít stejnou cestou. Je to ve vašich rukou.

V Bělorusku jsou teď od léta nově rozmístěny taktické jaderné zbraně.

Ano, to je další problém, za který může Lukašenko. A od českých hranic to není tak daleko. V roce 2020 po zfalšovaných prezidentských volbách Lukašenko zorganizoval obrovské násilí proti běloruským lidem. Mnoho lidí bylo zabito, zatčeno, zadrženo. Rok 2021 začal únosem letadla společnosti Ryanair a pokračoval migrační krizí, lidé začali utíkat ve velkém do sousedních zemí, do zemí Evropské unie.

Migrační krize mimochodem trvá dodnes. V roce 2022 Lukašenko poskytl území Běloruska k aktivní agresi pro ruská vojska. A rok 2023? Wagnerova skupina a jaderné zbraně na běloruském území. Na co čekáme? Co udělá dalšího?