Lampedusa před zhroucením. Už dost, hněvají se místní

Středeční večer na Lampeduse. „Tři muži stojí před řeznictvím, oči upřené na vystavené maso. V jejich tvářích se odráží neonové světlo. Nepromluví ani slovo, jen zírají na maso. Mají hlad. Pak majitel zhasne světlo svého obchodu, maso zmizí ve tmě a tváře mužů také,“ líčí Virginia Kirstová, římská zpravodajka německého listu Die Welt.

Tři muži patří mezi 6762 migrantů, kteří od pondělí do středy připluli a ve středu se zaregistrovali v prvním přijímacím středisku. Takzvaný hotspot je zcela zahlcen; je určen pouze pro 400 lidí denně.

V areálu sběrného střediska proto není pro množství migrantů ani dostatek místa. Chybějí sprchy, jídlo – pro každého není ani postel. Před hotspotem migranti sedí na kraji silnice nebo na prašném plácku, někteří vyhledali úkryt v podrostu. Jiní jsou roztroušeni ve skupinkách po celém ostrově.

„Nejen hotspot, ale celý ostrov je tak na pokraji zhroucení. Místní však nemají na výběr, musejí se s migranty připlouvajícími na jejich ostrov na malých dřevěných a kovových člunech smířit. Z pohledu obyvatel italská vláda i Evropská unie reagují na předvídatelnou situaci příliš pomalu,“ píše se v reportáži.

A to i přesto, že jich za tři dny připluje tolik, kolik jich běžně připluje za celý měsíc. Při tak vysokém počtu italské úřady nestíhají. Nejprve musejí zorganizovat letadla a lodě, které migranty z ostrova odvezou do migračních center na Sicílii nebo na pevnině.

Rada města Lampedusa vyhlásila ve středu stav nouze. Nestranický starosta Filippo Mannino vysvětlil, že obyvatelé chtěli tímto signálem upozornit na svůj požadavek: A sice, že migrační toky musí být odkloněny z ostrova. Například tím, že u něho budou kotvit lodě, které se o migranty postarají. „Žádáme o pomoc a podporu pro ostrov, který je v těchto měsících pod velkým tlakem,“ vysvětluje Mannino.

Tento stres je patrný i v ulicích hlavní třídy Via Roma. Tam se procházejí opálení a večerně oblečení turisté, mezi nimiž jsou migranti v obnošených žabkách a s červenobílou identifikační kartou na krku, což je registrační číslo hotspotu.

Skupinky se navzájem pozorují. Většina migrantů jsou velmi mladí muži, mnozí z nich pravděpodobně ještě nejsou plnoletí. Říkají, že pocházejí z Mali, Súdánu, Pobřeží slonoviny a Guineje. Někteří opustili svou rodnou zemi před měsícem, jiní před třemi. Když se jich zeptáte, kam chtějí jít, odpovědí „do Itálie“ nebo „do Říma“. Na otázku, co tam chtějí dělat, se většinou usmějí a pokrčí rameny. Mladý muž se Súdánu odpovídá: „Peace (mír)!“

Obyvatele však stav věcí očividně drtí. Důchodce Salvatore Garito vystihuje jejich náladu následujícího rána: „Už toho bylo dost. Je jich prostě příliš mnoho.“

Garito vypráví, jak se už léta starají o migranty, kteří u nich uvízli na cestě do Evropské unie, jak jim poskytují přikrývky, chléb a vodu. „Dali jsme jim všechno, co jsme měli. Ale teď už nemáme nic,“ říká.

Příliv migrantů negativní dopad i na nejdůležitější byznys: cestovní ruch. Ačkoli hlavní sezona skončila se srpnem, mnoho hotelů by mělo být plně obsazeno i v září – tváří v tvář krizi však nemálo návštěvníků své cesty ruší. Obyvatelům proto nezbývá než doufat, že italská vláda dodrží své slovo a v příštích dnech skutečně přiveze všechny migranty postupně na pevninu.